Hermův Pastýř I.
Vidění I
I.
1. Můj pán mne prodal do Říma jakési Rodé. Po mnoha letech jsem se s ní znovu setkal a začal jsem ji milovat jako vlastní sestru.
2. Po nějaké době jsem ji viděl koupat se v řece Tibeře. Podal jsem jí ruku a vyvedl z řeky. Spatřiv její krásu, řekl jsem si : Byl bych šťasten, kdybych měl tak krásnou a ctnostnou ženu. Myslil jsem jen na toto a na nic jiného.
3. Po nějaké době jsem šel do Kum. Velebil jsem velikost, krásu a sílu Božích tvorů. Šel jsem jako ve snách. Zamyšlen sešel jsem na jakousi neschůdnou cestu, po níž nebylo možno jít. Byla srázná a vodou rozervaná. Překročil jsem řeku a přišel na rovinu. Tam jsem poklekl, modlil se a vyznával ze svých hříchů.
4. Jak se modlím, otevřelo se nebe. Vidím onu ženu, po níž jsem toužil. Pozdravuje mne z nebe. "Zdravím tě, Herme", povídá.
5. Spatřiv ji povídám : "Paní, co zde děláš?" Odpověděla mi: "Byla jsem vzata nahoru, abych tě usvědčila z tvých hříchů."
6. "Ty jsi mou žalobkyní?", ptám se. "Nikoli. Slyš však, co ti chci říci: Bůh, jenž přebývá v nebesích, jenž stvořil bytosti z ničeho a naplnil jimi svět a jenž je rozmnožil kvůli svaté církvi, se hněvá na tebe, poněvadž jsi se vůči mně provinil".
7. Odpověděl jsem jí: "Vůči tobě jsem se prohřešil? Jak? Kdy jsem pronesl hanebné slovo? Což jsem tě vždy nemiloval jako bohyni? Nectil jsem tě jako sestru? Co všechno špatné a hříšné si o mne, ženo, vymýšlíš?"
8. Zasmála se a povídá: "Do tvého srdce vstoupila touha po špatnosti. Či nezdá se tobě, spravedlivému muži, špatným, vstoupila-li do tvého srdce žádostivost? Je to hřích a velký hřích. Spravedlivý chce jen to, co je spravedlivé. Chce-li tedy spravedlnost, jeho sláva v nebesích roste a Pán mu dává milost ke každému činu. Kdo však chtějí a zamýšlejí špatnost, pro ně je určena smrt a poroba. To jsou ti, kdo hospodaří pro tento svět, kdo se honosí bohatstvím a nestarají se o slávu která je čeká v budoucnosti.
9. Ti, kdo již nemají naději, ježto se zřekli nebe i svého života, budou litovat. Ty však se modli k Bohu a On uzdraví hříchy tvé, celého tvého domu i všech svatých".
II.
l. Když pronesla tato slova, nebesa se zavřela. Celý jsem se třásl a byl jsem smutný. Říkal jsem si : Bude-li mi připsán i tento hřích, jak budu moci být spasen? Jak usmířím Boha za všechny své velké hříchy? Jakými slovy poprosím Pána o slitování nade mnou?
2. Jak tak přemýšlím a uvažuji, vidím naproti sobě bílé velké křeslo z vlny bílé jako sníh. Přišla stará žena, zahalená do nádherného pláště s knihou v ruce. Usedla a pozdravila mne: "Zdravím tě, Herme!" Smutný, se slzami v očích jsem ji také pozdravil: "Bud zdráva, paní!"
3. "Herme, proč jsi smutný", ptala se, "proč máš tak smutnou tvář, proč nejsi veselý, ač jsi býval dříve klidný, nezlobil ses a vždy ses usmíval?" "Dobrá žena mi řekla, že jsem se proti ní prohřešil", odpověděl jsem jí.
4. Ona však řekla: "To není možné u Božího služebníka. Snad jsi po ní zatoužil. Pro Boží služebníky je takováto žádostivost hříchem. Je to zlé a ohavná rada, která opanovala tělo - i když je v něm velmi ušlechtilý a osvědčený duch -, jež radí zatoužit po špatném skutku. A zvláště ty, počestný a bezúhonný Herme, by ses měl vyvarovat žádostivosti.
III.
1. Kvůli tomu se Bůh na tebe nehněvá. Chce jen, aby ses snažil přivést na správnou cestu svůj dům, jenž páchal nepravosti vůči Pánu i vám rodičům. Z lásky ke svým dětem jsi nenapomínal svůj dům, tvou vinou se hrozně zkazil. Proto se hněvá na tebe Pán. Očisti svůj dům od špatnosti. Kvůli jejich hříchům a špatnostem myslíš jen na světské záležitosti, které tě zkazily.
2. Avšak veliké milosrdenství Pána se slitovalo nad tebou i nad tvým domem, posílí tě a znovu ti vrátí slávu. Jen nebuď slabý. Bud statečný a pevně drž svůj dům. Jako kovář kladivem utváří věc, jak chce, tak slovo každý den vyslovené přemáhá každou špatnost. Neustávej tedy napomínat své děti. Vím, že budou zapsány mezi svaté do knihy života, jestliže se opravdu upřímně obrátí".
3. Po těchto slovech mi ještě povídá: "Chceš vyslechnout, co ti přečtu?" "Chci, paní", odpovídám. "Poslechni si", povídá, "chvalozpěv Boží". Uslyšel jsem cosi úžasně obdivuhodného, že jsem nebyl s to si to zapamatovat. Byla to strašná slova, jež člověk nemůže ani snést. Poslední slova jsem si však zapamatoval. Byla krásná a prospěšná.
4. "Hle, Bůh silných, jenž neviditelnou mocí, silou a velkou rozvahou obklopil tvorstvo krásou. Mocným slovem upevnil nebesa a zemi na vodách, svou moudrostí a dobrotivou starostlivostí založil svou církev, jíž dal své požehnání. Hle, přeměňuje nebesa, hory, pohoří i moře. Všechny roviny dává svým vyvoleným, aby jim splnil příslib velké slávy a radosti, budou-li zachovávat Boží zákony, které přijali s velkou vírou".
IV.
l. Když přestala číst a povstala z křesla, přišli čtyři jinoši, vzali křeslo a odešli k východu.
2. Zavolala mne, dotkla se mé hrudi a povídá mi: "Líbilo se ti mé čtení?". Povídám jí: "Paní, to poslední se mi líbí, to před tím je však kruté a tvrdé". "To poslední", povídá mi, "je pro spravedlivé, to před tím je však pro pohany a odpadlíky".
3. Zatím co se mnou hovořila, zjevili se nějací dva muži, vzali ji na lokty a odešli tam, kde bylo křeslo, k východu. Odcházela vesele. Při odchodu mi ještě povídá: "Bud statečný, Herme !"
Vidění II
I.
1. Po čase jsem šel jako loni do Kum a vzpomínal na loňské vidění. A opět mne duch unáší na totéž místo, kde jsem byl loni.
2. Přišed tedy na místo poklekl jsem a začal jsem se modlit k Pánu. Velebil jsem jeho jméno za to, že mne správně vedl a že mi dal poznat dřívější mé hříchy.
3. Když jsem se přestal modlit, vidím před sebou stranou ženu, jak se prochází a čte z knížky. Tu jsem spatřil již loni. Povídá mi: "Můžeš to ohlásit Božím vyvoleným?". "Tolik si toho nemohu zapamatovat", povídám jí, "dej mi však knížku, abych to opsal". "Vezmi si ji, ale vrať mi ji!"
4. Vzal jsem knížku, odešel kamsi na pole a všechno jsem do písmene opsal. Neodvažoval jsem se změnit ani písmeno. Když jsem skončil opisování knížky, byla mi knížka náhle vyrvána z ruky. Kým, to jsem neviděl.
II.
1. Po patnácti dnech, když jsem se postil a na mnohé vyptával Pána, byl mi odhalen smysl toho, co tam bylo napsáno. Bylo tam napsáno toto :
2. Tvé pokolení, Herme, se pozdvihlo proti Pánu, své rodiče ošklivě zradilo. Uslyšelo, že jsou zrádci rodičů. Zradou si však nepomohlo. Naopak k jejich hříchům přibyla rozmařilost a všemožná špatnost. Jejich nepravost dosáhla vrcholu.
3. Tato slova oznam všem svým dětem i své manželce, jež chce být tvou sestrou. Ani ona totiž nedrží svůj jazyk na uzdě. Když však poslechne, nalezne slitování.
4. Až jim ohlásíš slova, jež z příkazu Pána ti byla zjevena, budou jim odpuštěny jejich dřívější hříchy. Stane se tak i všem svatým, kteří hřešili do dnešního dne, jestliže se upřímně a bez váhání obrátí.
5. Pán totiž velmi slavnostně prohlásil svým vyvoleným: Jestliže ještě ve stanovený den budou hřešit, nebudou spaseni. Pokání pro spravedlivé je skončeno. Jsou skončeny dny pokání pro všechny svaté. Pro pohany však doba obrácení trvá až do posledního dne.
6. Řekni tedy představeným církve, aby poctivě a spravedlivě jednali a tak aby mohli přijmout v plnosti přislíbení velké slávy.
7. Kdo jednáte spravedlivě, vytrvejte a nebuďte nerozhodní, a vaše cesta bude po boku svatých andělů. Blahoslavení, kdo jste podstoupili utrpení a kdo jste nezapřeli svůj život.
8. Zapřísáhl se Pán skrze svého Syna, že ztratí svůj život ti, kdo zapřeli svého Pána a kdo chtějí v těchto dnech zapřít. Kdo však dříve zapřeli, těm je Bůh ve svém velikém milosrdenství milostivý.
III.
l. Ty, Herme, zapomeň na špatnost svých dětí, nepropouštěj svou sestru. Dej jim možnost očistit se od svých dřívějších hříchů. Nebudeš-li vzpomínat, co špatného učinily, bude to pro ně školou spravedlnosti. Budeš-li jim to stále připomínat, bude to jejich smrt. Ty, Herme, jsi mnoho trpěl za hříchy svého domu, poněvadž ses o něj nestaral, zanedbával jsi jej a místo toho ses věnoval nepoctivému zaměstnání. Že jsi neodpadl od živého Boha a byl pokorným a zdrženlivým, to tě zachránilo. A zachrání všechny, kdo tak budou jednat a půjdou cestou dobra a pokory. Ti přemohou každou špatnost a vejdou do věčného života.
3. Blahoslavení, kdo jednají spravedlivě;. nebudou na věčnosti zahanbeni.
4. Řekni Maximovi: Hle, nastává soužení; chceš-li, zapři znovu; Pán je blízko těm, kteří se obrátí, jak je psáno u Eldada a Modata, kteří lidu na poušti prorokovali."
IV.
1. Ve spánku se mi, bratří, zjevil velmi krásný jinoch a řekl mi: "Kdo myslíš, že je ta stará žena, od níž jsi dostal tu knížku?" "Sybila", povídám. "Mýlíš se". Kdo tedy?" "Církev", pravil. "Proč je tedy stará?", ptám se. "Poněvadž byla první ze všech založena. Proto je stará. Pro ni byl stvořen svět."
2. Potom jsem měl vidění ve svém domě. Přišla ona stará žena a tázala ke mne zda jsem již odevzdal knížku kněžím. Řekl jsem, že dosud ještě ne. "Dobře jsi učinil", pravila. "Musíš k tomu totiž přidat ještě několik slov. Až to dokončím, ohlásíš to všem vyvoleným.
3. Opíšeš knížku dvakrát. Jednu pošleš Klementovi, druhou Graptě. Klemens ji pošle do dalších měst. Takový má příkaz. Grapté bude napomínat vdovy a sirotky. Ty ji spolu s kněžími, kteří jsou představenými církve. předčítej v tomto domě."
Vidění III
I.
1. Bratří, měl jsem takovéto vidění:
2. Často jsem se postil a prosil Pána, aby mi dal vidění, jež mi přislíbil prostřednictvím té staré ženy. A ještě té noci se mi zjevila stará žena a řekla mi: "Když tak vroucně prosíš a snažíš se vše poznat, přijď na pole, kde pěstuješ špaldu a kolem páté hodiny se ti zjevím. Ukážu ti, co potřebuješ vidět".
3. Otázal jsem se jí: "Paní, na které místo na poli?" Dříve než jsem jí chtěl oznámit místo, povídá mi: "Přijdu tam, kam chceš".
4. Přišel jsem tedy, bratří na pole ve stanovenou dobu na místo, jež jsem si určil. Vidím tam stát křeslo ze slonoviny, na křesle lněnou podušku a na ní rozestřenou jemnou lněnou látku.
5. Když jsem toto všechno viděl, užasl jsem. Před tím tu nic nebylo. Začal jsem se třást, vlasy mi hrůzou vstaly, hrůza mne pojala, ač jsem tu byl úplně sám. Když jsem se vzpamatoval vzpomenuv na Boží slávu, dodal jsem si odvahu, poklekl jsem a vyznával jsem se Pánu jako dříve ze svých hříchů.
6. A tu přišla ona se šesti jinochy, které jsem spatřil již dříve. Postavila se ke mně a naslouchala mé modlitbě a mému vyznání. Dotkla se mne a povídá: "Herme, přestaň hledat své hříchy. Hledej také spravedlnost a trochu jí přines do svého domu." Vzala mne za ruku a vede mne ke křeslu. Jinochům nařídila: "Jděte a stavte!"
8. Když jinoši odešli a my zůstali sami, povídá mi: "Usedni zde!"
"Paní, dovol, aby napřed usedli kněží".
"Říkám ti, aby sis sedl", pravila.
9. Když jsem si chtěl sednout na pravou stranu, nedovolila to. Pokynula rukou, abych si sedl na levou stranu. Přemýšlel jsem, proč mi nedovolila sednout si na pravou stranu. Tu mi povídá: "Mrzí tě to, Herme? Pravá strana je místo pro všechny, kteří se již Pánu zalíbili a kteří trpěli pro jeho jméno. Tobě chybí ještě mnoho, aby sis mohl s nimi sednout. Zůstaň pokorným a budeš sedět spolu s nimi. Sedět tam budou s nimi, kdo budou takto jednat a trpět jako oni".
II.
1. "Co vytrpěli?"
"Slyš", pravila. "Byli bičováni, vězněni, týráni, křižováni, pro Boží jméno byli předhazováni zvěři. Proto je pravá strana místem svatým pro ně i pro toho, kdo bude trpět pro Boží jméno. Pro ostatní je určena levá strana. Avšak pro ty jak po pravici tak po levici jsou připraveny tytéž dary a tatáž přislíbení. Ti po pravici jsou jaksi slavnější.
2. Ty toužíš usednout k těm po pravici, ale máš mnoho nedostatků. Zbav se svých nedostatků ty i všichni. Kdo neváhají, budou očištěni od svých hříchů spáchaných až do dnešního dne". Po těchto slovech chtěla odejít: Padl jsem jí k nohám a prosil ji, aby mi ukázala, jaké mi Pán skrze ni přislíbil vidění.
4. Uchopila mne opět za ruku a posadila mne na křeslo po levé straně. Sama usedla na pravou stranu. Zdvihla pak jakýsi prut a povídá mi: "Vidíš něco velikého?"
"Paní, nic nevidím".
"Podívej se! Nevidíš, jak naproti tobě nad vodami se staví velký hrad z lesklých čtyřhranných kamenů?"
5. Čtyřhranný hrad stavělo šest jinochů, kteří s ní přišli. Desetitisíce jiných mužů přinášeli kameny. Jedni z propasti, druzí ze země a podávali je jinochům. Ti je pak brali a stavěli.
6. Všechny kameny přinesené z propasti dávali na stavbu. Byly totiž pěkné a hodily se k ostatním kamenům. Navzájem byly spojovány tak, že nebylo vidět, kde jsou spojeny. Stavba hradu byla jakoby z jednoho kamene.
7. Ostatní kameny přinesené ze země jednak odhazovali, jednak používali ke stavbě. Některé kameny roztloukali a zahazovali daleko od hradu.
8. Mnoho jiných kamenů leželo kolem hradu a nebylo jich použito ke stavbě. Některé z nich byly hrubé, jiné měly trhliny, jiné byly poškozené, jiné byly bílé a kulaté a nemohly být ve stavbě spojeny s ostatními.
9. Viděl jsem i kameny, které byly odhazovány daleko od hradu. Nezůstávaly ležet na místě, ale kutálely se s cesty na cestu neschůdnou. Jiné padaly do ohně a roztavovaly se. Jiné padaly až k vodě, avšak nemohly se do vody skutálet, ač se tam chtěly dostat.
III.
l. Když mi to ukázala, chtěla odejít. Povídám jí: "Paní, co mi pomůže, že jsem to viděl, nevím-li, co to znamená?"
"Člověče", odpověděla mi, "jsi velmi zvědavý, chceš-li poznat, co to všechno s tím hradem má znamenat".
"Paní, chtěl bych to oznámit svým bratřím, aby i oni se mohli z toho radovat a aby poznali Pána ve vší jeho velké slávě".
2. "Uslyší-li to", pravila, "někteří se budou radovat, někteří však budou naříkat. Avšak i tito, až se obrátí, se budou radovat. Slyš tedy, co znamená obraz hradu. Všechno ti zjevím, ale teď mne s tím již neunavuj. Tato vidění jsou skončena. Jsou totiž již splněna. Ty však nepřestáváš žádat nová vidění. Jsi bezohledný.
3. Hrad, který vidíš stavět, jsem já, církev, kterou jsi viděl dříve i nyní. Chceš-li se ptát na vše, co se týče hradu, zjevím ti, aby ses mohl radovat se svatými.
4. Povídám jí: "Paní, když jsi mne uznala za hodného zjevit mi všechno, zjev mi to".
"Co možno zjevit, bude ti zjeveno", řekla mi, "jen buď svým srdcem u Pána a nepochybuj o tom, co jsi viděl".
5. "Paní, proč je hrad stavěn nad vodami?", otázal jsem se jí. "Řekla jsem ti to již dříve a ty se stále zvědavě vyptáváš na podrobnosti. Hledej a nalezneš pravdu. Slyš, proč je hrad stavěn nad vodami! Život náš byl a bude zachráněn skrze vodu. Hrad je založen slovem všemohoucího a vznešeného jména a Pán nad ním vládne svou neviditelnou mocí".
IV.
l. Odpověděl jsem jí: "Paní, je to opravdu velkolepé a obdivuhodné. A kdo je těch šest jinochů, kteří stavějí?"
"To jsou svatí Boží andělé, kteří byli první stvořeni. Pán jim svěřil veškero tvorstvo aby je zvelebovali, budovali a vládli nad ním. Oni tedy dokončují stavbu hradu".
2. "Kdo jsou ti, co přinášejí kameny?"
"I to jsou svatí Boží andělé. Těch šest však nad ně vyniká. Až bude dokončena stavba hradu, všichni společně se budou veselit kolem hradu a budou velebit Boha, že stavba hradu je dokončena".
3. "Paní, rád bych znal smysl kamenů a jejich vlastností", požádal jsem ji. Odpověděla mi: "Ne že si toho zasloužíš více než ostatní, aby ti to bylo zjeveno - jiní jsou přednější a lepší než ty a i ti by měli znát vidění -, avšak bude ti to zjeveno pro slávu Boží a kvůli pochybovačům, kteří ve svých srdcích uvažují, zda je tomu tak či nikoli. Řekni jim, že toto všechno je pravda a nic že není nepravdivé a že se to opírá skutečně o pravdu.
V.
1. Slyš nyní o kamenech, přicházejících na stavbu. Jedny jsou čtyřhranné, bílé a hodí se do stavby. To jsou apoštolové, biskupové, učitelé a jáhni, kteří s Boží vznešeností konali svou službu, učili a poctivě a svatě pomáhali vyvoleným Božím. Jedni zemřeli, druzí ještě žijí. Všude shodně učili, byl mezi nimi mír a jeden druhému se podrobovali. Proto se hodí do stavby".
2. "A co znamenají ty kameny, které byly vytaženy z propasti a použity s ostatními do stavby?"
To jsou ti, kteří trpěli pro jméno Pána".
3. "Paní, chci vědět, kdo jsou ty druhé kameny, které nosí ze země?" "Kameny", pravila, "které byly přineseny ke stavbě a nejsou otesány, značí ty, jež Pán zkoušel. Před Pánem žili svatě a řídili se jeho přikázáními".
4. "Kdo jsou ty, které jsou přineseny a použity ke stavbě?" "To jsou věřící, kteří teprve uvěřili a které andělé vedou k dobročinnosti. Proto nebyla u nich shledána žádná špatnost".
5. "A které odhodili a zavrhli kdo ti jsou?"
"To jsou ti, kteří zhřešili, ale chtěli činit pokání. Proto nebyli hozeni daleko od hradu. Obrátí-li se, budou potřební do stavby. Kdo tedy chtějí činit pokání a učiní-li je opravdu, budou silní ve víře. Musí však činit pokání nyní, dokud se ještě hrad staví. Až bude stavba ukončena, pak již pro ně nebude místa. Budou nepotřební. Údělem jejich bude ležet vedle hradu.
VI.
1. Chceš vědět, koho představují kameny odhozené daleko od hradu? To jsou synové nepravosti. Pokrytecky přijali víru, špatnost v nich však zůstala. Pro svou špatnost nejsou potřební ke stavbě, pro ně není záchrany. Proto byly ty kameny roztlučeny a odhozeny daleko. Takoví lidé Pána velmi rozhněvali.
2. Viděl jsi mnoho hrubých kamenů ležet na zemi, které se nedostaly do stavby. To jsou ti, kteří sice poznali pravdu, avšak nesetrvali při ní, ani se nepřidružili ke svatým. Proto nejsou k potřebě".
3. "Kdo těmi popukanými kameny?"
"To jsou ti, kdo se jeden na druhého hněvali a nesmířili se. Naoko zachovávali mír, v jejich srdcích však zůstala zloba. To tedy znamenají trhliny v kamenech.
4. Ty poškozené kameny jsou sice věřící a z větší části spravedliví lidé, avšak je v nich trochu nepravosti. Proto jsou kameny poškozené a nejsou celé".
5. "Paní, koho představují ty bílé, kulaté kameny, které se nehodí do stavby?"
Odpověděla mi: "Stále se tak pošetile na všechno vyptáváš a nic nechápeš? To jsou ti, kteří mají víru, mají však i bohatství tohoto světa. Kdyby přišlo pronásledování, kvůli svému bohatství a zaměstnání popřou svého Pána".
6. "Paní, kdy budou potřební ke stavbě?", zeptal jsem se jí. ,Pro Boha budou užitečnými tehdy, až se zbaví zaslepujícího bohatství. Jako kulatý kámen, není-li otesán a neztratí-li něco ze sebe, se nemůže stát čtyřhranným; tak je tomu i s bohatými. Nebude-li jejich bohatství otesáno, nebudou Pánu užitečnými. To platí i pro tebe. Pamatuj si : Když jsi byl bohatý, stal ses neužitečným- nyní však jsi užitečný a jsi schopen života. Buďte užiteční Bohu! I ty budeš jedním z těch užitečných kamenů.
VII.
l. Jiné kameny daleko odhozené od hradu jsi viděl kutálet se na neschůdnou cestu. To jsou ti, kteří sice uvěřili, avšak pro svou pochybovačnost se vzdalují od cesty pravdy. Myslí si, že naleznou lepší cestu, bloudí po neschůdných místech.
2. Ty kameny, které padají do ohně, kde se roztavují, představují ty, kteří nakonec odpadli od živého Boha a vůbec nepomyslili na své obrácení. Jejich hříšné vášně a spáchané hříchy jim nedovolily vrátit se k Bohu.
3. Chceš vědět, co znamenají kameny, které padají k vodě a nemohou se do ní skutálet? To jsou ti, kteří uslyšeli Boží slovo a chtěli být ve jménu Pána pokřtěni. Když však poznali čistotu pravdy, mění svůj úmysl a znovu se vrací ke svým starým vášním a hříchům".
4. Skončila výklad o hradu.
5. Znovu jsem se jí otázal, zda všichni odhození a nezačlenění do stavby mají naději na obrácení a zda mají místo v tom hradě. "Ano, mají naději na obrácení, ale do tohoto hradu se nemohou dostat.
6. Dostanou se na místo mnohem nižší. Až vytrpí muka a skončí dny jejich hříchů, budou přeloženi výše. Budou vzati na milost. Jejich utrpení přestane, až si v lítosti uvědomí, jaké hříchy spáchali. Pakli ne, pro tvrdost svých srdcí nebudou spaseni."
VIII.
1. Když jsem se přestal na toto všechno vyptávat, povídá mi : "Chceš vidět něco jiného?"
Velmi jsem se zaradoval, že uvidím zase něco nového.
2. "Vidíš sedm žen kolem hradu?"
"Vidím, paní".
Ony nesou podle příkazu Pána tento hrad.
3. Slyš nyní o jejich činnosti. První z nich se vztyčenýma rukama se nazývá Víra. Ona zachraňuje vyvolené Boží.
4. Druhá, opásaná, která si tak statečně vede, se nazývá Zdrženlivost. Je dcerou víry. Kdo ji tedy následuje, je šťastný ve svém životě. Vyvaruje se všech špatných skutků, poněvadž ví, že bude mít účast na věčném životě, vyvaruje-li se veškeré zlé žádostivosti".
5. "A kdo jsou, paní, ty druhé?"
"To jsou dcery. Nazývají se Poctivost, Vědění, Nevinnost, Čistota a Láska. Budeš-li dělat všechno, co dělá jejich matka, můžeš žít".
6. "Rád bych věděl, paní, jakou moc má každá z nich".
"Slyš, jakou mají moc", pravila.
7. "Jejich moc se navzájem podpírá a doprovází v takovém pořadí, v jakém jsou zrozeny. Z víry se rodí Zdrženlivost, ze Zdrženlivosti Poctivost, z Poctivosti Nevinnost, z Nevinnosti Čistota, z Čistoty Kázeň, z Kázně Láska. Jejich skutky jsou čisté, svaté a božské.
8. Kdo jim bude sloužit a konat jejich skutky, bude s Božími svatými přebývat ve hradu".
9. Zeptal jsem se, jak dlouho trvala stavba. Ona však vykřikla: "Nerozumný člověče, nevidíš, že hrad se ještě staví? Až bude stavba hotová, bude konec světa. Bude však brzy dostavěn. Již se na nic neptej ! Tobě i svatým dostačí toto napomenutí a obnova vašeho ducha.
10. Avšak toto nebylo zjeveno toliko tobě. Ty to musíš všem oznámit.
11. Za tři dny - tolik potřebuješ, abys to pochopil - ti teprve oznámím, co ti chci říci. Vše to řekni svatým. Nechť to uslyší a zbaví se svých špatností, a ty s nimi".
IX.
1. "Poslyšte mne, děti! Vychovala jsem vás k poctivosti, nevinnosti a čistotě, abyste pro milosrdenství Pána, jenž nad námi rozlil svou spravedlnost, jednaly spravedlivě a zbavily se špatnosti a nepoctivosti. Vy se však nechcete zříci své špatnosti.
2. Nyní tedy mne poslyšte a žijte mezi sebou v míru. Navštěvujte se vespolek, ujímejte se jeden druhého, nepřijímejte Boží dary nadarmo, naopak dávejte vy potřebnějším.
3. Slyšte mne, kdo spoustou jídel připravujete svému tělu nemoc a ničíte je, zatím co tělo strádajících hyne nedostatkem potravy.
4. Takováto nestřídmost je majetným, když nepomáhají potřebnějším, ke škodě,
5. Pamatujte na budoucí soud. Majetní, vyhledávejte hladové, dokud hrad není ještě dostavěn. Po dokončení hradu rádi byste konali dobro a nebudete již moci.
6. Vy, kteří se honosíte svým bohatstvím, hleďte, aby potřební nenaříkali. Jejich nářek vstupuje k Pánu, a vy budete musit zůstat se vším bohatstvím za zavřenými branami.
7. Vám představeným církve i vám, kteří zaujímáte přední místa říkám: Nepodobejte se šarlatánům. Oni nosí své jedy v pouzdrech, vy však lék i jed ve svém srdci.
8. Jste zaslepeni, nechcete očistit své srdce a v čistém srdci stmelit v jedno své smýšlení. Proto nemůžete nalézt slitování u velkého Krále.
9. Děti, ať vás spory a hádky nezbaví života.
10. Jak chcete napomínat vyvolené Pána, když samy potřebujete napomenutí? Napomínejte se vespolek a žijte spolu v pokoji, abych i já mohla o vás s radostí mluvit před naším Pánem.
X.
l. Když domluvila, přišlo šest jinochů, kteří stavěli hrad, a odnesli ji do hradu. Jiní čtyři zdvihli křeslo a odnesli je také do hradu. Jejich tváře jsem neviděl. Byli obráceni zády ke mně.
2. Když odcházela, tázal jsem se jí, zda by mi neodhalila, co znamenají ony tři podoby, v nichž se mi zjevila. "Na toto, aby ti to bylo zjeveno, musíš se zeptat podruhé", odpověděla mi.
3. Bratří, při prvém vidění loni jsem ji viděl velmi starou a seděla na křesle.
4. Při druhém vidění byla mladší, avšak tělo a vlasy měla stařecké. Když mluvila, stála u mne. Byla veselejší než prve.
5. Při třetím vidění byla úplně mladá a velmi krásná. Pouze vlasy měla stařecké. Seděla na trůně a byla stále veselá. Byl jsem velmi smutný, protože jsem nepochopil toto vidění. Tu vidím při nočním zjevení starou ženu. "Ke každé otázce", říká mi, "je třeba pokory ; posti se a dostaneš od Pána, oč žádáš".
7. Postil jsem se tedy jeden den. V noci pak se mi zjevil jinoch a povídá mi: "Proč úpěnlivě prosíš o vidění? Hled, aby sis neuškodil svými požadavky. Postačí ti toto vidění. Více, než jsi spatřil, nemohl bys vidět".
9. "Pane", odpověděl jsem mu, "žádám toliko vědět, co znamenají ty tři podoby staré ženy, chci mít úplné vidění".
"Jak jste bezohlední", odpověděl mi, "Protože nejste svým srdcem u Pána, činí vás vaše pochybovačnost bezohlednými".
10. Odpověděl jsem mu : "Pane, aspoň od tebe ať se to dozvím".
XI.
1. "Slyš", pravil, "co jsou ty tři podoby, na které se ptáš."
2. V prvním vidění se ti zjevila stará a usedla do křesla, protože váš duch byl starý, unavený a vaše rozmařilosti a pochybování jej oslabily.
3. Jako starci, kteří nemají naději na znovu omládnutí, nedoufají v nic než ve svou smrt, tak i vy znaveni světskými starostmi stali jste se lhostejnými a zapomněli jste, že se Pán o vás stará. Vaše odvaha se zlomila a svými starostmi jste zestarali".
4. "Pane, rád bych věděl, proč tedy seděla na křesle?"
"Poněvadž každý nemocný je slabý a musí si sednout. Jeho slabé tělo se musí opřít. To je smysl prvního vidění.
XII.
1. Při druhém vidění jsi ji viděl stát, byla mladšího vzezření a veselejší než dříve. Vlasy a tělo měla však stařecké. Slyš, co znamená i toto.
2. Když nějaký starý a tělesně slabý člověk, který se ocitne v bídě a je na okraji zoufalství a nic jiného nečekal než na poslední den svého života, uslyší, že zdědil majetek, ihned se vzpruží, dostane novou sílu, nechce již ležet, vstane a jeho duch, dřívějšími neduhy téměř již zničený, znovu omládne. Již nechce sedět, je zase čilý. Tak je tomu s vámi, kteří slyšíte o vidění, jež vám Pán zjevil.
3. On se nad vámi slitoval a obnovil vašeho ducha. Proto jste přestali být malátnými, dostali jste sílu a zesílili ve víře. A Pán se s radostí díval na vaši statečnost. Proto vám ukázal stavbu hradu a ukáže i ostatní, budete-li mezi sebou žít ve svornosti a pokoji.
XIII.
l. Ve třetím vidění, jsi ji viděl mladou, krásnou, veselou, s vznešenou tváří. Dostane-li zarmoucený člověk radostnou zprávu, ihned zapomene na dřívější zármutek a na nic jiného nemyslí než na tu zprávu, kterou dostal. Jako by dostal novou sílu a duch jako by radostí omládl. Tak i vy, když jste spatřili tato dobra, omládli jste na duchu.
2. Viděl. jsi ji sedět na křesle. Bylo to pevné křeslo, pevně stojící na čtyřech nohách. I svět stojí na čtyřech základech.
3. Kdo se tedy úplně obrátí, ti omládnou. Kdo se upřímně obrátí, ti se stanou základy. Znáš úplný smysl vidění. Již se na nic neptej. Bude-li však něčeho třeba, bude ti zjeveno."
Vidění IV
I.
1. Bratří, vidění jež jsem spatřil od dřívějšího po dvaceti dnech, mělo podobu utrpení.
2. Šel jsem na pole polní cestou, po níž zřídka kdy přejde člověk, vzdálenou od hlavní silnice asi 20 stadií.
3. Jdu sám a prosím Pána, aby dokončil zjevení a vidění, jež mi ukázal skrze svou církev. Chtěl jsem, aby mne tím posílil a aby svým služebníkům, svedeným ke hříchu dal možnost obrácení a zároveň aby tím bylo oslaveno jeho veliké a vznešené jméno za to, že mne uznal za hodného zjevit mi své divy.
4. V tom, co jej chválím a jemu děkuji, slyším hlas, jako jakousi ozvěnu: "Herme, nepochybuj!" "Proč bych měl pochybovat" říkám si, "když mne Pán posiluje a když jsem viděl tak vznešené věci?"
5. Popošel jsem, bratří, trochu a hle, vidím vznášet se k nebesům oblak prachu. "To jde dobytek a zvedá se prach", pomyslil jsem si. Bylo to ode mne asi jeden stadion.
6. Když oblak prachu stále rostl, domníval jsem se, že je to něco božského. Zasvitlo trochu slunce. A tu vidím obrovské zvíře, podobné jakési mořské obludě. Z tlamy ji vylézaly ohnivé kobylky. Zvíře bylo dlouhé asi sto stop, hlava se podobala džbánu.
7. Začal jsem úpěnlivě prosit Pána, aby mne zbavil toho zvířete. Stále jsem však myslel na ta slova "Herme, nepochybuj".
8. Obléknuv si tedy, bratří, víru Pána a pamětliv všeho, čemu jsem se naučil, dodal jsem si odvahy a jdu ke zvířeti. Ono začalo tak pískat, že by zbořilo město.
9. Jdu k němu blíže. Velká obluda se válela po zemi a stále vyplazovala jazyk. Když jsem ji přecházel, nepohnula se.
10. To zvíře mělo na hlavě čtyři barvy: černou, ohnivou či krvavou, zlatou a bílou.
II.
l. Když jsem přešel zvíře a byl tak 30 stop od něho, potká mne panna, vyzdobená jako na svatbu. Měla bílé šaty, bílé střevíce, byla zahalená až po čelo. V závoji měla otvor. Měla bílé vlasy.
2. Poznav z dřívějšího vidění, že je to církev, rozveselil jsem se. Zdravím tě, člověče", zdraví mne. I já ji pozdravil: "Bud zdráva, paní!"
3. "Nic se ti nestalo?", zeptala se.
"Paní", povídám jí, "potka! jsem zvíře, jež by mohlo zahubit všechny národy, avšak s pomocí Pána a jeho dobrotivostí jsem unikl".
4. "Unikl jsi bez pohromy, poněvadž svou starost jsi složil na Boha a otevřel jsi před Pánem své srdce v důvěře, že tě může zachránit jen velké a vznešené jméno. Proto Pán poslal svého anděla, jenž se jmenuje Thegri a bdí nad zvířaty. On zavřel tlamu obludy, aby tě nepohltila. Pro svou víru jsi unikl velkým útrapám a, ač jsi spatřil velké zvíře, nezaváhals.
5. Jdi tedy a rozprávěj vyvoleným Pána o Boží vznešenosti a řekni jim, že toto zvíře je obrazem budoucího utrpení. Připravíte-li se předem a celým srdcem obrátíte-li se k Pánu, bude-li vaše srdce čisté a bez hříchu, budete-!i zbytek svého života bezúhonně sloužit Pánu, můžete mu uniknout. Své starosti složte na Boha a On bude k nim přihlížet.
6. Pochybovači, věřte Pánu! U něho je všechno možné. On se přestane na vás hněvat a své biče sešle na pochybovače. Běda těm, kteří uslyšeli tato slova a neuposlechli jich. Lépe by jim bylo, kdyby se nenarodili."
III.
1. Zeptal jsem se jí na ty čtyři barvy, které mělo zvíře na hlavě. "Znovu jsi zvědavý", odpověděla mi. "Ano, paní. Řekni mi, co znamenají".
2. "Slyš! Ta černá barva je tento svět, v němž žijete.
3. Ohnivá a krvavá je proto, že tento svět zanikne v krvi a ohni.
4. Tou zlatou jste vy, kteří jste unikli tomuto světu. Jako se zkouší zlato v ohni, zda je pravé, tak jste zkoušeni i vy, kteří žijete v tomto světě. Kdo jste vytrvali, byli jste očištěni jeho ohněm. Jako se zlato zbavuje v ohni své nečistoty, tak i vy budete zbaveni všeho zármutku a úzkosti, buďte očištěni a stanete se užitečnými pro stavbu hradu.
5. Bílá barva je budoucí svět, v němž budou přebývat vyvolení Boží. Bůh si totiž k věčnému životu vybere neposkvrněné a čisté.
6. Neustaň mluvit k uším svatých! Máte obraz budoucího velkého utrpení. Mějte na paměti, co bylo dříve napsáno".
7. Po těchto slovech odešla. Nespatřil jsem, kudy odešla. Nastal hluk. I já se obrátil ze strachu v domnění, že přichází ono zvíře.
