PETROVO EVANGELIUM
Dochované rukopisy sú neúplne....
(…)
1 Nikdo z Židů se neumyl ruce, ani Herodes, a také nikdo z jeho soudců. Když si je tedy nechtěli umýt, povstal Pilát.
2 A tehdy poručil král Herodes, aby se chopili Pána, a řekl jim: “Co jsem poručil, abyste mu učinili, to učiňte.”
3 Stál tam Josef, přítel Piláta a Pána, a protože věděl, že ho chtějí ukřižovat, přišel k Pilátovi a požádal o tělo Páně, aby ho pohřbil.
4 A Pilát poslal k Herodovi a požádal o jeho tělo.
5 A Herodes řekl: “Bratře Piláte, i kdyby nikdo o něj nebyl požádal, my bychom ho byli pohřbili, protože už svítá sobota. Je totiž psáno v Zákonu, že slunce nesmí zapadnout nad zabitým.” A vydal ho lidu v den před prvním dnem nekvašených chlebů, jejich svátkem.
6 Oni se chopili Pána, strkali ho ve spěchu a říkali: “Vlečme Syna Božího, když ho máme v moci.”
7 A předhodili mu purpurový plášť a posadili ho na soudcovský stolec říkajíce: “Suď spravedlivě, králi Izraele.”
8 A kdosi z nich přinesl trnový věnec a položil jej na hlavu Páně.
9 A druzí stáli a plivali mu do obličeje, jiní ho bili po tvářích, další ho bodali rákosem a někteří ho bičovali a říkali: “Takovou poctou poctěme Syna Božího.”
10 A přivedli dva zločince a uprostřed mezi nimi ukřižovali Pána. On ale mlčel, jako by necítil žádnou bolest. 11A když vztyčili kříž, dali tam nápis: “Toto je král Izraele.”
12 A když před něho položili jeho šaty, rozdělili si je a metali o ně los.
13 Jeden z oněch zločinců je káral a říkal: “My toto trpíme kvůli zlým skutkům, které jsme spáchali, ale čím vám ukřivdil on, který se stal spasitelem lidí?”
14 A oni se na něho rozhněvali, přikázali, aby mu nezlomili nohy, aby zemřel v útrapách.
15 Bylo poledne a tma zahalila celou Judeu, oni zneklidněli a báli se, že snad slunce zapadlo, když ještě žil. Je totiž psáno: “Slunce nesmí zapadnout nad usmrceným.”
16 A kdosi z nich řekl: “Dejte mu pít žluč a ocet.” Oni to namíchali a dali mu pít.
17 A splnilo se vše a naplnili míru hříchů nad svou hlavou.
18 A mnozí chodili se světly v domnění, že je noc, a padali (na zem).
19 A Pán vykřikl a volal: “Má sílo, má sílo, tys mne opustila.” Jakmile to řekl, byl vzat vzhůru.
20 V tu hodinu se roztrhla chrámová opona v Jeruzalémě.
21 A tehdy vytáhli hřeby z rukou Pána a položili je na zem. A celá země se otřásla a nastal veliký strach.
22 Tehdy vysvitlo slunce, a bylo devět hodin.
23 Židé se zaradovali a dali Josefovi jeho tělo, aby je pohřbil, protože viděl, kolik dobrých věcí on učinil.
24 On vzal Pána, omyl ho, ovinul plátnem a odnesl ho do vlastního hrobu, zvaného zahrada Josefova
25 Tehdy když Židé i starší a kněží poznali, jaké zlo si způsobili, začali se bít (do prsou) a říkat: “Běda nám pro naše hříchy, přiblížil se soud a konec Jeruzaléma.”
26 Já se svými druhy jsem se trápil a se zraněnou myslí jsme se skrývali. Hledali nás totiž jako zločince, jako bychom chtěli zapálit chrám.
27 Kvůli tomu všemu jsme se postili, seděli jsme zarmouceně a s pláčem ve dne v noci až do soboty.
28 Tehdy se zákoníci, farizeové a starší shromáždili a slyšeli, že všechen lid hlučí a bije se v prsa se slovy: “Stala-li se všechna tato převeliká znamení, hleďte, že on byl spravedlivý.”
29 Starší se vyděsili, přišli k Pilátovi s žádostí a říkali:
30 “Dej nám vojáky, aby po tři dny střežili jeho hrob, aby nepřišli jeho učedníci a neukradli ho a by se lid nedomníval, že vstal z mrtvých, a zle s námi nenaložil.”
31 Pilát jim přidělil Petronia a setníka s vojáky, aby střežili hrob, a s nimi přišli k hrobu starší i zákoníci.
32 A když všichni spolu se setníkem a vojáky přivalili velký kámen, položili jej ke dveřím hrobu.
33 Zapečetili jej sedmi pečetěmi, postavili tam stan a drželi stráž.
34 Když svítalo sobotní jitro, přišel dav z Jeruzaléma a z okolí, aby viděli zapečetěný hrob.
35 V noci, kdy svítal Den Páně, zatímco byli na stráži vždy dva vojáci, zazněl z nebe mocný hlas.
36 A spatřili, jak se otevřela nebesa a jak odtud sestupují dva muži ve veliké záři a blíží se k hrobu.
37 A onen kámen přivalený ke dveřím se sám odvalil stranou, hrob se otevřel a oba mladíci vešli.
38 Když to oni vojáci spatřili, probudili setníka a starší. I oni tam byli na stráži.
39 Zatím co vyprávěli, co spatřili, viděli zase z hrobu vycházet tři muže, dva podpírali jednoho a kříž je následoval.
40 A hlavy těch dvou sahaly až k nebi a hlava toho, kterého vedli za ruku, přesahovala nebesa.
41 I slyšeli hlas z nebe říkající: “Kázal jsi zesnulým?”
42 A od kříže byla slyšet odpověď: “Ano.”
43 Radili se spolu, zda mají odejít a oznámit to Pilátovi.
44 A zatímco se ještě radili, ukázala se opět otevřená nebesa a jakýsi člověk, který sestoupil a vešel do hrobu.
45 Když to uviděli ti, kteří tam byli se setníkem, opustili hrob, který hlídali, a ještě v noci spěchali k Pilátovi a vyprávěli s velkým strachem všechno, co viděli. Řekli: “Opravdu to byl Syn Boží.”
46 Pilát jim odpověděl: “Já jsem čistý od krve Syna Božího. Vy jste tak rozhodli.”
47 Pak k němu všichni přistoupili, žádali a prosili ho, aby zakázal setníkovi a vojákům, říci někomu, co viděli.
48 “Pro nás totiž,” říkali, “je lepší provinit se největším hříchem před Bohem než upadnout do rukou židovského lidu, a být ukamenováni.”
49 Pilát tedy nařídil setníkovi a vojákům, aby to nikomu neřekli.
50 Ráno v den Páně Marie z Magdaly, učednice Páně, - (která předtím) ve strachu před Židy, kteří vzplanuli hněvem, neudělala u hrobu Páně to, co zpravidla dělají ženy nad zemřelými, které milovaly -
51 vzala s sebou své přítelkyně a přišla k hrobu, kam byl uložen.
52 Bály se, aby je Židé neviděli, a říkaly: “Když jsme nemohly plakat a bít se v prsa onoho dne, kdy byl ukřižován, udělejme to alespoň teď u jeho hrobu.
53 Ale kdo nám odvalí kámen, položený u vchodu do hrobu, abychom mohly vejít, posadit se k němu a učinit, co se patří?
54 Kámen je totiž veliký a my se bojíme, aby nás někdo nespatřil. A nebudeme-li moci, položme alespoň ke dveřím to, co neseme na jeho památku, plačme a bijme se v prsa, a pak půjdeme domů.”
55 Šly tedy a našly otevřený hrob a když přistoupily blíže, naklonily se a vidí, že uprostřed hrobu sedí jakýsi krásný mladíček, oblečený v zářící šat, který jim řekl:
56 “Proč jste přišly? Koho hledáte? Snad ne toho ukřižovaného? Vstal a odešel. Jestli tomu nevěříte, skloňte se a podívejte se na místo, kde ležel, že tam není, vstal totiž a odešel tam, odkud byl vyslán.”
57 Tehdy vylekané ženy odešly.
58 Byl poslední den svátku nekvašených chlebů a mnozí se začali vracet do svých domovů, protože svátek skončil.
59 My, dvanáct učedníků Páně, jsme plakali a byli jsme zarmouceni a každý byl smutný kvůli tomu, co se stalo, a vrátil se do svého domu.
60 Já Šimon Petr a můj bratr Ondřej jsme vzali své sítě a odešli jsme k moři. A byl s námi Levi, syn Alfeův, jehož Pán (…)
