KAPITOLA 13 – Vstupní brány
REBEKA VYPRÁVÍ:
Písmo mluví jasnou řečí. Každé připuštění si Satana k sobě otevírá do lidského života bránu k navštívení satanské moci a k satanské infiltraci. Nezáleží na tom, zda je člověk křesťan nebo ne. Leviticus 19,31 praví: »Neobracejte se k hadačům a věštcům, ani od nich rady berte, neposkvrňujte se s nimi. Já jsem Hospodin Bůh váš. « Bratrstvo je sice velmi silný a rostoucí kult, má však jen hrstku přívrženců ve srovnání s ohromným množstvím těch, kteří se dostali do zajetí tím, že se jen okrajově zapletli do okultních věcí nebo jiných hříchů, jimiž se otevřeli satanské moci. Tyto vstupní brány (způsobené hříchy) poskytují podle Božího slova Satanovi půdu, aby v životě těchto lidí vykonával svoji moc. Ani křesťané tu nejsou uchráněni, poněvadž otevření těchto vstupních bran je důsledkem uvědomělé účasti na hříšném jednání a zaviněné nevědomosti. „Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne! Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte – buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti. Římanům 6,15-16“ „Vyhlazen bude lid můj pro nevědomost… Ozeáš 4,6“
Tyto oblasti vlivu ve svém životě by si měl uvědomovat každý, zejména ten, kdo touží předávat slavné evangelium Ježíše Krista jiným. Mnoho, mnoho je těch, kteří nemohou Krista přijmout, poněvadž jejich vůle a mysl jsou doslova svázány temnými mocnostmi, které do jejich života vnikly v současnosti nebo v minulosti. „Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím. 2. Korintským 4,3-4“
Každý kontakt s okultismem, byť i povrchní a krátký, je vstupní branou. Myslím na takové věci jako čtení horoskopů, návštěvu ze zvědavosti u věštce, u toho, kdo čte z čajových lístků, kdo čte z ruky atd. Kolikrát na našich školních a církevních karnevalech vystupují pro dobročinné účely různí věštci? Nikdo z nich není neškodný. Nevinným malým dětem se při těchto karnevalech dovoluje »jen tak z legrace« k těmto lidem jít. A kolik z těchto dětí je pak neschopno přijmout Ježíše za svého osobního Spasitele? Anebo jsou-li již křesťany, kolik z nich později ztratí zájem o Pána anebo prostě nejsou schopni dosáhnout ve své víře větší hloubky? Zhrozili bychom se, kdybychom se dozvěděli, kolik je opravdu takovýchto případů. Já sama jsem viděla více případů, než bych si kdy pomyslela. A opět se písma nemohou vyjádřit jasněji: „Nebude nalezen v tobě, kdož by vedl syna svého aneb dceru svou skrze oheň, ani věštec, ani planétník, ani čarodějník, ani kouzelník. Ani losník, ani zaklínač, ani hadač, ani černokněžník. Nebo ohavnost jest Hospodinu, kdokoli činí to, a pro takové ohavnosti Hospodin Bůh tvůj vymítaje od tváři tvé. Deuteronomium 18,10-12“
Jedna jediná účast na nějaké seanci ze zvědavosti může negativně ovlivnit celý další život. Stejně tak studium knih o okultních uměních, hraní se spiritistickým stolkem, pokusy o mimosmyslové vnímání, mimo-smyslové zkušenosti, astrální projekci, jakákoli meditace, která zahrnuje »vyprázdnění« či »vyčištění« mysli, stejně jako proutkařství, když se hledá voda nebo ropa nebo nerosty pomocí proutku či kyvadla. Stejně nebezpečná je jakákoli magie, umění levitace – to znamená pohybování s předměty, aniž bychom se jich fyzicky dotkli, doptávání se média nebo spiritistů pro lokalizaci ztracených předmětů, provozování jakéhokoli bojového umění nebo jóga. Totéž samozřejmě platí pro jakékoli čarování, kdy se používá různých zaříkávačů nebo zaklínačích formulí atd. To vše otevírá dveře přívalu satanských mocností, jakož i démonům. (Vstupní branou je [jakékoli používání či zneužívání drog nebo opakovaná opilost. Téměř vždy k démonské infiltraci vede zneužívání dětí. Proto se ze zneužitých dětí obvykle opět stávají rodiče zneužívající své děti, ledaže by byli osvobozeni. Každé těžké duševní a tělesné trauma může vést k dočasnému narušení obranných sil, což umožňuje vstup démonských duchů. K tomu může dojít jak u dětí, tak u dospělých.
Další širokou vstupní branou, kudy démoni přecházejí z jednoho člověka na druhého, je sexuální styk. Je to tím, že ti dva se stávají »jedno tělo«. „Což nevíte, že kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Je přece řečeno »budou ti dva jedno tělo«… Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. 1. Korintským 6,16.18“
Slovo smilstvo znamená jakýkoli sexuální styk mezi mužem a ženou, kteří nejsou oddáni (definice z Vineš Expository Dictionary of New Testament Words, s. 465).
Proto Bůh dal svému lidu tolik přikázání, aby nedocházelo k sexuálnímu styku mimo manželství. Je to pro naši ochranu proti démonskému zamoření. Znásilnění a sexuálně motivované útoky, zejména na děti, jsou vstupní branou, na niž jsem opakovaně narážela ve své lékařské praxi. Tyto věci vedou k démonské infiltraci nejsilnějšími démony, s nimiž jsem se kdy setkala. K démonickému zamoření vede také pohlavní styk mezi blízkými příbuznými (incest) a homosexualita. Také jakékoli zvrhlé sexuální praktiky odsouzené v Bibli a prezentované v dnešní pornografii. Často se mne lidé ptají na problémy, které vznikají ze sexuálního styku mezi manželi, když jeden z partnerů není spasen a páchá do očí bijící hřích. V těchto případech pevně věřím, že věřící partner se může postavit na zaslíbení daném v 1. Korintským 7,12-16: „Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští. A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští. Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté! Chce--li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji. Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse? 1. Korintským 7,12-16“ V takovýchto případech křesťanský partner potřebuje jen poprosit Pána, aby posvětil jejich manželské lože a nevěřícího partnera, a uzavřít tyto dveře krví Ježíše tak, aby věřící partner nebyl skrze sexuální styk zamořen démony toho druhého.
Další velkou vstupní branou je hypnóza. Hypnotizovaná osoba musí podrobit svou vůli hypnotizérovi do té míry, že se stává otevřenou vůči čemukoli, co se do ní hypnotizér rozhodne vložit. Existují zvláštní démoni, kteří udržují dveře otevřené, aby hypnotizér mohl nadále uplatňovat svůj vliv. I hypnóza, která sleduje, aby člověk přestal kouřit nebo aby ovládal svou nepřiměřenou chuť k jídlu a zhubl – i takovéto léčení a uzdravení je démonické. Formou démonské terapie je také akupunktura. Všechna východní náboženství představují různé formy démonského uctívání. Lidé nevědí, že jehly používané v akupunktuře jsou před používáním nejprve požehnány různými vůdci východních náboženství, a tudíž jsou přímými vstupními branami pro démony. Viděla jsem řadu opravdu zvláštních infekcí, jakož i nesporně démonskou infekci pocházející z jehel akupunkturistů. Jakékoli nadpřirozené uzdravení jiné než pocházející přímo od samotného Ježíše Krista, je démonické uzdravení, které vede k démonickému zamoření nebo svázanosti. Bůh sám dal lidem poznání, které dnes používají naši lékaři. Pamatujte, že Lukáš, který napsal dvě knihy Nového zákona, byl sám lékař.
Jakékoli zapletení se do východního náboženství, jako je například transcendentální meditace, jóga atd., povede k démonickému zamoření a k démonické svázanosti. Pečlivé porovnání s Božím slovem rychle odhalí jejich omyly. Většina východních náboženství provádí meditaci. Křesťané meditaci většinou nechápou správně nebo ji nesprávně interpretují, neboť Satan inicioval mnohou literaturu o meditaci, která se tváří jako křesťanská. V Písmu je řada odkazů na meditaci, ale je veliký rozdíl mezi Boží meditací a meditací satanskou. Myslím, že by bylo vhodné poukázat zde na některé základní principy. Jeden z hlavních biblických odkazů k meditaci najdeme v knize Jozue 1,8: „Neodejde kniha zákona tohoto od úst tvých, ale přemyšlovati budeš o něm dnem i nocí, abys ostříhal a činil všecko podle toho, což psáno jest v něm; nebo tehdáž šťastný budeš na cestách svých a tehdáž opatrný budeš.“
Chci zdůraznit, že k meditaci, o níž toto písmo mluví, patří aktivní čtení, osvojování si a učení se nazpaměť Božímu zákonu, který byl vydán Izraelitům. Jozue se měl tomuto zákonu naučit tak dobře, aby se tento stal součástí jeho samého. Stejného principu se držel i David-napsal o tom v Žalmu 119,9-11: „Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval podle slova tvého. Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštěj mi blouditi od přikázání tvých. V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.“
I zde David něco aktivně činí – to jest, učí se Božímu zákonu, aby si jej pamatoval a neodchyloval se od něj. V Písmu meditace není nikdy něčím pasivním. Satanská meditace je pasivní Satan chce, aby lidé úplně vyprázdnili svou mysl, pokusili se svou mysl vyčistit ode všech myšlenek. To přímo otevírá dveře démonickému vlivu, neboť skutečností prostě je, že Bůh nám přikazuje, že máme mít vládu nad každou svou myšlenkou, nikoli svou mysl vyprázdnit! Jestliže nebudeš své myšlenky ovládat ty, bude je ovládat Satan. „Chodíme sice v těle, ale nebojujeme podle těla. Neboť zbraně našeho bojování nejsou tělesné, ale mocné v Bohu ke stržení hradeb. Jimi strháváme, výmysly [myšlenkové konstrukce] i každou vysokost, která se vyvyšuje proti umění Božímu, a uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušná Kristu. 2. Korintským 10,3-5“ „Člověka pevné mysli zachováš v pokoji... Izaiáš 26,3“ Toto písmo nám jasně demonstruje, že je nám přikázáno, abychom svou mysl ovládali, nikoli vyřazovali. Každé učení o meditaci, které nám praví, že máme svou mysl vyprázdnit, vyčistit ode všech myšlenek anebo opakovat určité výrazy stále znovu, abychom tak dosáhli »pročištění mysli«, je od Satana.
Ježíš říká: „Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Matouš 6,7“ A apoštol Pavel říká Timoteovi: „Bezbožným a planým řečem se vyhýbej. Neboť takoví lidé pů- jdou stále dál ve své bezbožnosti. 2. Timoteovi 2,16“
V některých charismatických sborech existuje nebezpečná praxe, kdy se členům říká, aby znovu a znovu opakovali určitý výraz nebo aby »vyprázdnili svou mysl a dovolili Duchu svatému převzít vládu«. (To platí zejména, když se snaží přimět někoho k mluvení v jazycích.) Je pravda, že nad každou prázdnou myslí převezme vládu nějaký duch, ale naneštěstí duch nesvatý, nikoli Duch svatý.
Jiný druh satanské svázanosti, o níž se málo ví, která je však velmi reálná, vzniká tím, že se na nějakou osobu uvalí »prokletí«, »uhranutí« nebo »šamanská kletba«. Čarování takovéhoto druhu může velmi ublížit i křesťanu. Má vlastní zkušenost je toho dobrým příkladem. Nevěděla jsem, co se děje, dokud to Pán nezjevil mému pastoru. Od té doby jsem narazila na mnoho pacientů sužovaných tímto způsobem. Často znali nějakou osobu nebo měli za přítele někoho, kdo byl zapleten do okultních věcí, a pak se s ním pohádali. Naprosto netušili, že v odvetu na ně pošle »prokletí« nebo »uhranutí«. Proto je pro křesťany nutné, je to přímo příkaz, aby byli v co nejužším spojení s Pánem, aby jim dal rozeznání. Démoni a démonická svázanost se dědí. Dveře dědičnosti se často přehlížejí. I když na základě Nové smlouvy pro Ježíšovu krev již nejsme pod Zákonem, přesto při studiu Starého zákona můžeme nalézt některé velmi důležité principy. Musíme mít také na paměti, že každý hřích, který jsme nepřinesli pod Kristovu krev, je půdou pro Satana. Ve Starém zákoně je mnoho odkazů svědčících o tom, že hříchy otců přecházejí na syny. Například Exodus 20,5,34,7, Numeri 14,18 a Deuteronomium 5,9. Exodus 34,6-7 říká: „Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: »Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení.“
Také shledáváme, že pokaždé, když bylo v Izraeli větší probuzení, lidé se scházívali v postu a modlitbě, aby vyznávali nejen své vlastní hříchy, ale také hříchy svých otců. Například Nehemiáš 9,1-2 říká: „Dvacátého čtvrtého dne toho měsíce se Izraelci shromáždili k postu v žíněných rouchách a s prstí na hlavě. Izraelovi potomci se oddělili ode všech cizinců. Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti [hříchy nebo zlé skutky] svých otců.“
Z dalších odkazů uvádíme 2. Paralipomenon 29,1-11 za vlády krále Ezechiáše, 2. Paralipomenon 34,19-21 a mnoho dalších. Hříchy našich předků vskutku mají vážný dopad na náš život a vstupní bránu dědičnosti je nutno uzavřít modlitbou, vyznáním a očišťující mocí krve Ježíše Krista. Zvláštní schopnosti a démoni jsou předáváni z pokolení na pokolení. Běžně uváděným příkladem je »proutkaření«, to je schopnost najít vodu pomocí proutku. Zvláště škodlivé je jakékoli zapletení se do okultismu, uctívání model, což je ve skutečnosti uctívání démonů (1. Korintským 10,14-21), jakákoli démonská infiltrace, každá přísaha, kterou učinili rodiče nebo předkové a která je závazná pro potomky (jako je většina přísah okultních, pohanských, mormonských, zednářských) atd.
Jedním z nejmocnějších nástrojů Satana, které dnes u nás používá, jsou imaginativní okultní hry, které se staly tak populární. Satan využívá těchto her, aby si z nejinteligentnějších mladých lidí vytvořil obrovskou armádu, armádu, kterou bude moci Antikrist ovládat a v mžiku zmobilizovat. Zapojením do těchto her mohou být tito mladí démonicky ovládáni, aniž by si to uvědomovali. V mnoha státech USA se takovýchto her používá jako součásti školních osnov pro inteligentní studenty. Téměř na každé škole se vytvořily kroužky speciálně zaměřené na tyto hry, které se scházejí mimo školu. V podstatě představují tyto hry rychlokursy do magie. Žel, účastníci si to většinou uvědomí, až když už je pozdě. Většina her má svého vůdce, který plánuje celkový koncept hry. Hra představuje dobrodružství, svádějí se tu mnohé boje s různými »příšerami« a »stvůrami«, z nichž každá má určité schopnosti a charakteristické vlastnosti. K dispozici jsou četné objemné příručky s obrazy a mnoha detaily o schopnostech těchto figur. Hráči si mají děj hry »vizualizovat«. Čím lépe dokáží »vidět« děj, a tím i předvídat tahy různých »monster« a ostatních hráčů, tím pokročilejší se v této hře stávají. Tito lidé si zprvu neuvědomují, že tato monstra jsou ve skutečnosti démoni. Co se domnívají, že si pouze v mysli »vizualizují«, to ve skutečnosti začínají vidět v duchovním světě. Čím lepší se stávají ve »vidění« této hry, tím důvěrnějším se jim duchovní svět stává. Představivost neboli fantazie je základním odrazovým můstkem pro kontakt s duchovním světem. Nevím, v kterém bodě dochází k napadení démony, ale pracovala jsem s mnoha mladými, kteří se do těchto her zapojili, ale nesetkala jsem se dosud s hráčem v hodnosti vůdce hry, který by nebyl obsazený démony a který by to také o sobě nevěděl. Samozřejmě to zapírají. Řada z nich mi vyprávěla, že k nim přišli a mluvili s nimi démoni. K získání větší moci pak pozvali démony s vyšší inteligencí, aby do nich vstoupili. Příručky pro pokročilé již obsahují zaklínači a zaříkávači formule a satanský spis, kterého se používá i pro výuku samotných čarodějnic a čarodějů Bratrstva. Všichni, kdo tyto hry hrají, prožívají jejich zvláštní fascinaci a moc. Málokdo si uvědomí, jaká je to past! Jsou úplně oklamáni. Kolik našich mladých kdysi aktivních nadšených křesťanů ztratilo v důsledku hraní takovýchto her zájem o Pána! A nespočet dalších ani ke spásnému poznání Ježíše nepřijde jen proto, že hraním těchto her se dostali do démonského zajetí.
Okultní vlivy se začínají velmi agresivně uplatňovat i u dětských hraček a v kreslených televizních filmech. Malé děti mají velikou přirozenou fantazii. Satan ví, že podaří-li se mu nasměrovat jejich představivost na duchovní svět, velmi rychle se naučí vidět démony a komunikovat s nimi. Je třeba, aby rodiče věnovali mimořádnou pozornost tomu, s jakými hračkami si jejich ratolesti hrají a na jaké filmy se dívají.
V lékařství se v poslední době doslova explozivně rozšířil takzvaný biofeedback (technika využívající biologickou zpětnou vazbu). Tato technika zaznamenala fenomenální růst. Používá se hlavně k ovládání bolesti, krevního tlaku, ke zvládnutí narkomanie a alkoholismu. Bratrstvo využívalo biofeedbacku mnoho, mnoho let předtím, než se tato technika rozšířila. Zjistili, že je to nejrychlejší metoda výcviku čarodějnic, aby svým vědomím ovládaly své duchovní tělo, a tím navázaly kontakt s duchovním světem. Biofeedback v podstatě vycvičí osobu, aby ovládala ty tělesné funkce a oblasti, které Bůh neurčil k tomu, abychom je ovládali. Tato technika vyučuje osobu, jak vědomě ovládat své duchovní tělo, které pak zase ovládá fyzické tělo a může měnit jeho fyziologické pochody. A opět, jen velmi málo lidí, kteří vstupují do takovýchto programů, si uvědomuje, do čeho se zaplétají. Křesťané by si neměli s biofeedbackem nikdy začínat. Není to nic jiného než modernizovaná jóga, satanská meditace a magie.
Další, často přehlíženou, ale přesto velmi mocnou oblastí je rocková hudba. Rock je hudbou Satana. Podobně jako mnoho jiných věcí celé rockové hnutí od samého počátku pečlivě připravoval a realizoval se svými služebníky Satan. Rocková hudba není dílem »náhody«, jejím duchovním otcem není nikdo jiný než sám Satan. Byl to mistrovsky připravený plán.
Jak již bylo uvedeno, Elaine se osobně setkala s celou řadou rockových hvězd. Všichni byli srozuměni s tím, že za peníze a slávu budou sloužit Satanu. Dostali vše, co chtěli, ale také mnohé, co nechtěli. Jejich životy a duše jsou zničené. Tyto rockové hvězdy vědí velmi dobře, co dělají. Krok za krokem učí naivní miliony mladých uctívat Satana a sloužit mu.Elaine navštěvovala speciální obřady v různých nahrávacích studiích po celých Spojených státech, jejichž účelem bylo udělit nahrávané rockové hudbě satanské požehnání. Spolu s dalšími prováděla zaříkávání, aby KAZDOU desku a pásku s rockovou hudbou určenou k prodeji provázeli démoni. Někdy také vyvolávali zvláštní démony, kteří při nahrávání promlouvali, zejména poselství, která byla zamaskovaná nahráním pozpátku. Kromě toho byli v nesčetných nahrávkách v pozadí nahráváni sami satanisté (maskováni vše přehlušující hudbou). Zpívali svým monotónním zpěvem a vyslovovali zaříkávači formule, aby vyvolali více démonů, kdykoli se bude deska, páska nebo videozáznam přehrávat. Při přehrávání této hudby jsou tito démoni povoláni do místnosti, aby na člověka, který tuto hudbu přehrává, a všechny ostatní, kdo poslouchají, působili svým neblahým vlivem. Jaký má toto vše cíl? Ovládnutí mysli! Ovládnutí mysli, aby posluchači porozuměli poselství o Satanu v hudbě obsažené, a nejen to, aby nepoznali, že potřebuji Ježíše a spaseni, za které pro nás Ježíš umíral na kříži. Mnohé z písňových textů jsou vlastně zaříkáváním, které má při zpěvu písně vyvolávat démony. Účel je dvojí: získat vládu nad posluchačem a poskytnout mu inkantační formule, které může používat k posílání démonů na jinou osobu. Tím se může mstít, uvalit na danou osobu nemoc, přivodit jí nehodu a podobně. Také se tím dociluje toho, že daný člověk se dostává do svázanosti rockovou hudbou.
K hlubšímu studiu rockové hudby velice doporučujeme knihu Jeffa Godwina The DeviVs Disciples - The Truth About Rock, vydanou nakladatelstvím Chick Publications, Inc. (Ďáblovi učedníci - pravda o rocku.) Tato kniha je vynikající pomůckou pro rodiče, k pochopení rockové hudby, jíž jsou jejich děti tak nadšeny. Všechny tyto dveře je nutno uzavřít: „Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrný jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.1. Janův 1,9“
Jestliže ses na některé z těchto věcí podílel, můžeš tyto dveře prostě uzavřít modlitbou, jako je tato:
Otče, vyznávám ti, že jsem se zapletl do___________ . Uznávám, že takováto věc (věci) je před tebou ohavností a zavrženíhodná. Pokorně tě prosím, abys mi tento hřích odpustil. Prosím tě, abys zamezil přístupu démonů, kterým jsem svým jednáním otevřel dveře, očistil mne od mých hříchů a tyto dveře navždy uzavřel drahocennou Ježíšovou krví. Prosím tě o to, a děkuji ti za to ve jménu Ježíše.
Pak doporučuji, abys nahlas oslovil Satana a jeho démony asi tímto způsobem:
Satane a vy démoni, poprosil jsem svého nebeského Otce, aby mi odpustil, že jsem se podílel na_______________, a On mi odpustil. Ve víře vám teď navždy uzavírám dveře do této oblasti mého života skrze krev Ježíše Krista, kterou za mne prolil na kříži. Ve jménu Ježíše vám přikazuji, odejděte!
Jsi-li stižen silnějšími démony, k osvobození je často zapotřebí pomoci jiné osoby nebo více osob. Jestliže se vroucně modlíš a toužíš po osvobození bez ohledu na to, co tě to bude stát, Pán tě poučí, co máš dělat: On zajaté osvobodí, Uvedu několik případů lidí, kterými jsem se zabývala ve své lékařské praxi, kteří byli otevřením takovýchto dveří zle postiženi. Pro ochranu těchto lidí jsem změnila jejich jména. My křesťané musíme pochopit důležitý princip (zatím jsem neslyšela, že by tomu v nějaké církvi jasně vyučovali): mnozí lidé, jimž říkáme evangelium, jsou doslova svázáni démonickými duchy, buď zevnitř nebo zvenčí, takže nemají svobodnou vůli. Nechtějí přijmout Ježíše za svého Spasitele – nemohou to. Podobně je svázána i jejich mysl, takže poselství evangelia nedokážou pochopit. „Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím. 2. Korintským 4,3-4“
Tito lidé vám neřeknou, že jsou svázáni. Tato svázanost je taková, že většinou opravdu ani nevědí, že svázáni jsou. Když takovému člověku přímo řekneš, zda by se s tebou nemodlil, aby přijal Ježíše, uslyšíš výmluvy jako: »Ještě nejsem připravený, « nebo »Udělám to později, « nebo »Teď zrovna nemůžu, nenaléhej na mě, « a mnohé podobné. Avšak Ježíš přišel zajaté osvobodit. „Duch Panovníka Hospodina jest nade mnou… abych vyhlásil jatým svobodu a vězňům otevření žaláře. Izaiáš 61,1“
My křesťané prostě potřebujeme tuto moc a autoritu, kterou nám dal Ježíš, uchopit a použít ji k osvobození takovýchto zajatců. V dalším textu uvádím několik příkladů z vlastní zkušenosti:
1) Janě je 35 let a je zdravotní sestrou ve městě, kde bydlím. Spolupracovala jsem s ní asi deset let, když jsem ještě byla zdravotní sestrou. Před určitou dobou jsem se s ní opět setkala. Byla překvapena změnou, kterou na mně pozorovala, a tak jsem si s ní jednou odpoledne mohla sednout a sdílet se s ní, co Pán učinil v mém životě. Reagovala takto: »Víš, už pět let mám dvě přítelkyně, které taky vydaly svůj život Kristu, a došlo u nich k radikální změně. Byly nespokojené a nešťastné, a teď jsou radostné a plné pokoje. Často jsem se zabývala myšlenkou, že bych to ráda udělala taky. Ale prostě nemůžu, a tak jsem to pustila z hlavy. « »Proč nemůžeš svěřit život Kristu? « zeptala jsem se. »No vidím, že je to dobré, ale prostě nemůžu. I teď, když o tom mluvíme, cítím, že jsem pořád nervóznější. Zmocňuje se mě velký neklid. Bude asi lepší, když s tím skončíme. Nechci už o tom mluvit. « Ještě před nedávném bych tu takový rozhovor ukončila. Ale chvála Pánu, díky jeho výcviku jsem snadno rozpoznala všechny příznaky, a tak jsem se nevzdala. »Smím ti dát jen jednu otázku? Když se snažíš myslet na Ježíše, je to jako kdyby ses rozeběhla proti neviditelné zdi - a pak je tak těžké myslet dál, že to prostě vzdáš? « »Ano, to je ono. Jaks to poznala? « »No, prošla jsem Boží školou. Řekni mi, do jakých okultních aktivit ses zapletla? « Byla překvapena a šokována. »Jakpak to víš? Nic moc, opravdu jsem jednou asi před osmi lety navštívila hadače z ruky. Jen tak z legrace. No, a od té doby jsem byla u hadačů a věštců ještě několikrát – a nedávno jsem si nechala udělat horoskop. Ale nic vážného. « »Nu, Jano, tenhle „povrchní" kontakt s okultismem stačí na to, aby ses dostala do démonické svázanosti, takže nemůžeš přijmout Ježíše. Ale mám pro tebe dobrou zprávu: Ježíš přišel, aby osvobodil zajaté, a protože patřím jemu, dal mi moc a autoritu nad Satanem a jeho démony. A teď vy démoni, kteří svazujete a oslepujete Janu, právě teď vás ve jménu Ježíše svazuji – nesmíte už v jejím životě působit! « Udiveně se na mě dívala. Asi si myslela, že jsem se pominula. Já však prostě změnila téma a asi deset minut jsem mluvila o něčem jiném. Pak jsem se zeptala: »Jano, před chvilkou jsem se tě zeptala, jestli chceš přijmout Ježíše za svého Pána a Spasitele. Víš, právě tohle potřebuješ. Co kdyby ses teď se mnou pomodlila? « Překvapeně se podívala a pak se zjevnou úlevou řekla: »Víš, já bych ráda. Ježíše můžu přijmout. Nevím, proč jsem to ještě neudělala. « Obě jsme poklekly - a další zajatec Satanovy říše temnosti byl osvobozen a vstoupil do Božího království. Pak jsem jí řekla o vstupních branách, které předtím otevřela. A ona se modlila – a navždy je vzácnou krví Ježíše Satanu uzavřela.
2) Jednou večer přišla na pohotovost, kde jsem právě pracovala, dvacetiletá dívka. Stěžovala si, že se bojí, a když jí nepomůžu, spáchá sebevraždu. Byla v depresi a měla pocit, že už nemá pro co žít. Život byl pro ni prázdný a neměl smyslu. Chvíli jsem s ní mluvila a pak jsem jí rovnou řekla, že potřebuje Ježíše Krista, a sdílela s ní evangelium. Odpověděla: »Moji rodiče jsou křesťané a já jsem byla vychovávána v církvi. Vím, že to, co říkáte, je pravda, ale ještě pro to nejsem prostě zralá. « »Vy démoni, kteří svazujete toto děvče, svazuji vás teď ve jménu Ježíše, nesmíte už působit v jejím životě! « Když jsem to řekla, pohlédla na mě, jako bych se zbláznila, ale rychle na to zapomněla, když jsem změnila téma a mluvila několik minut o něčem jiném. Pak jsem řekla: »Zuzano, před chvilkou jsi přiznala, že víš, že to, co říkám, je pravda, že potřebuješ Ježíše. A co kdybychom se teď spolu pomodlily? A poprosila bys, aby se stal tvým Spasitelem a Mistrem? « »Ano, to bych ráda. Nikdo mi to vlastně ještě nenabídl. Pomohla bys mi? Nevím, co mám říkat. « A tak se Zuzana modlila se mnou - a vstoupila na cestu k věčnému životu. Po dalším opatrném vyptávání jsem zjistila, že vstupní branou v jejím případě byl krátký víkendový experiment s drogami na »noč-ním mejdanu s holkama«, když jí bylo třináct. To bylo vše. Ovšem stačilo to k tomu, aby její mysl byla démonicky svázána. Z toho, jak popisovala svůj život, nemám nejmenší pochyby, že před setkáním se mnou měla mnoho příležitostí přijmout Ježíše, ale byla jako spoutaná. Prostě nemohla.
3) V době, kdy jsem měla na starost jednotku intenzívní péče, byl tam přijat osmdesátiletý muž s těžkým infarktem. Když jsem ho vyšetřila, poznala jsem, že už mu mnoho života nezbývá. Otázal se mne, jak to s ním je. Já mu řekla, že to není moc dobré a že prodělal velice těžký infarkt. Odvrátil se a začal plakat: »Ach, paní doktorko, to mi neříkejte, tohle nesnesu! « »Pane, co je? Bojíte se umřít? « »Ano. « »Víte, co s vámi bude, až umřete? « »Ano, slečno, půjdu přímo do pekla! « Byla jsem nanejvýš překvapena, protože málokteří lidé jsou tak přímočaří. »Prosím pane, dovolte mi, abych vám řekla, jak se tomu můžete vyhnout. « »NE, NE! To všechno jsem už slyšel – a nedělá mi to dobře. Neobtěžujte se. « »No, ať chcete nebo nechcete, USLYŠÍTE o Ježíši ještě jednou.« Pak jsem mu asi ve čtyřech větách předala evangelium. Stručnost je v takovýchto situacích naprosto nutná. »Já to všecko znám. Vím, že je to správné, ale já prostě nemůžu.« »Pane, jen po mně opakujte tři slova: Ježíši, zachraň mě. « »Nemůžu, nemůžu. Jděte pryč! « »Pane, máte pravdu, vy ta slova opravdu nemůžete říct. Řekněte mi: Víte, kdo vám v tom brání? « V té chvíli se na mne obrátil, pohlédl mi přímo do očí a řekl: »Satan a jeho démoni! « »Mám pro vás dobrou zprávu. Ježíš přišel osvobodit zajaté - a vy jste nepochybně zajatec. Ale já jsem dítě Krále, a on mi dal nad Satanem a démony autoritu. « Pak jsem hlasitě oslovila Satana a jeho démony a ve jménu Ježíše je svázala. Nikdy nezapomenu na radost, která se objevila na jeho tváři. Vzal mne za ruku a slzy mu proudily po tvářích, když se modlil a žádal Ježíše, aby se stal jeho Pánem a Spasitelem. Přímo jsem viděla, jak se v něm rozhosťuje pokoj. Vzhlédl a řekl: »Slečno, toužil jsem a hledal a chtěl jsem přijít k Ježíši už padesát let, ale nemohl jsem. « Když jsem s ním chvíli mluvila, řekl mi, že když mu bylo asi třicet, pracoval jako námořník. Jeho loď se na krátkou dobu zastavila na Filipínách a během volna na břehu se dostal do rozepře s několika místními lidmi. Uvalili na něho šamanskou kletbu, která způsobila, že nemohl přijmout Ježíše, ačkoli ho dlouhých padesát let hledal. Svazovala ho šamanská kletba. Nikdo z těch, kteří s ním mluvili, nedokázal použít té ohromné moci a autority, kterou nám dal Ježíš. Nikdo nepoznal, co se mu vlastně stalo. Příští den, když jsem ho šla navštívit, byl na tom fyzicky mnohem hůře, ale zářil. Jeho poslední slova ke mně byla: »Slečno, mám dokonalý pokoj.« Upadl do komatu a krátce nato zemřel.
4) Přivezli mi čtyřiačtyřicetiletou ženu, protože hrozilo, že spáchá sebevraždu. Přivezli ji její přátelé, protože věděli, že jsem křesťanská lékařka, a doufali, že bych jí snad mohla pomoci. Její příběh se nelišil od tolika jiných, které jsem slyšela. Narodila se v křesťanské rodině, její rodiče ji milovali, a ona to věděla. Avšak v pubertě její život začínal ujíždět. Ve škole se začala potloukat se zkaženými lidmi, a tak se zapletla do všemožných nedovolených sexuálních vztahů. Poznamenala k tomu: »Věděla jsem, že to, co dělám, je špatné, a hluboko uvnitř jsem to vlastně nechtěla. Ale zdálo se, že si nemůžu pomoct. Byla jsem vychovávána v církvi a věděla jsem, co je správné a co špatné. Vypadalo to, že nikdy nebudu schopna přimět se k tomu, abych přijala Ježíše a vydala mu svůj život jako moji bratři a sestry. Nikdy jsem nevěděla proč. Prostě si myslím, že jsem k tomu nebyla připravena. « Když jí bylo sedmnáct, měla již nemanželské dítě a rodiče ji přinutili, aby je dala k adopci. O něco později téhož roku se jí téměř podařilo spáchat sebevraždu a strávila tři měsíce v psychiatrické léčebně. Zbytek svého života trávila tím, že střídavě navštěvovala psychiatrická zařízení. Chodila k různým psychiatrům a psychologům, brala hromadu léků a uklidňujících prostředků. Nic nepomáhalo. Nebyla schopna navázat stabilní vztah nebo prožít lásku. Měla druhé nemanželské dítě a v devatenácti letech utekla z domova v obavě, že ji rodiče přinutí dát i to druhé dítě k adopci. Nakonec – bylo to dva roky předtím, než přišla za mnou - začala navštěvovat jeden sbor a přijala Ježíše. Následující rok se to zlepšilo. Přestala pít a byla schopna vykonávat stálé zaměstnání. Našla opravdové křesťanské přátele, kteří s ní trávili hodně času a pomáhali jí dávat život do pořádku. Její radostí byla četba Bible a modlitba.
Pak jednoho dne se stalo toto: »Měla jsem pocit, jako by někdo práskl dveřmi – a všude byla tma. Už jsem nebyla schopna číst Bibli ani se modlit. Nemohla jsem už vnímat přítomnost Pána. Byla jsem velmi sklíčená. Nadále jsem chodila do sboru, protože jsem věděla, že je to jediná odpověď. Už jsem neměla žádnou radost. Mluvila jsem s tolika duchovními a všichni mi říkali, že v mém životě musí být nějaký nevyznaný hřích nebo mne Pán provází nějakou zkouškou. Ale já vím, že mě cosi ničí. Už ani nemám touhu žít. Jediné východisko je vzít si život. « Zeptala jsem se jí, zda někdy necítila, že v ní je něco, co k ní nepatří, ale co často ovládá její myšlenky a jednání. Její tvář se rozjasnila: »Ach ano, často. Opravdu si myslím, zeje ve mně cosi, co ke mně nepatří. Ptala jsem se několika duchovních, jestli nemám démona, ale oni mi řekli, že „křesťané nemohou mít démony." Myslím si, že jsem tak jako tak blázen. Když jsem se o té „věci" zmínila psychiatrům, řekli mi, že mám schizofrenii. «
Běda! Jak jsou mnozí lidé nevědomí! Sára v sobě opravdu měla démona, velmi mocného, který měl mnoho nižších pod sebou. Pán mi dal pokyn, abych pátrala po klíči, zjistila vstupní bránu, kde se Sára démonu otevřela. Pod Pánovým vedením jsem se optala Sáry, zda si nepamatuje na nějakou událost z raného dětství, která pro ni byla traumatická. Chvíli přemýšlela a pak řekla: »Víte, to je zvláštní, že se mě na něco takového ptáte. Opravdu si matně vzpomínám, jak mi maminka jednou říkala, že když jsem byla malá, byla jsem znásilněna. Víc o tom nemluvila. Ze prý bude nejlépe, když se na to zapomene. Pamatuji si, jak mě nějaký muž chytil a povalil na zem, ale pamatuji si jen na to, že jsem ležela na zemi a dívala se na nádherně kvetoucí planou jabloň. Jinak se na nic nepamatuji.« To byla ta vstupní brána. Démon, který do ní při znásilnění vstoupil, zůstával po mnoho mnoho let skrytý a ničil její život. Patřil ke zvláštní třídě, o níž pojednám později – může obývat zároveň tělo, duši i ducha. Má tisíce chapadel, kterými se ovíjí a proplétá hluboko do každé oblasti. To on s prásknutím zavřel dveře v jejím duchu, takže už nemohla vnímat Boží přítomnost. Sářin růst ve víře, to, že vládu nad jejím životem převzal Duch svatý, to tento démon prostě nedokázal snést. Tak se pokusil Sáru od jejího vydání se Pánu odvrátit. Pán však Sáru nenechal a během dvou hodin byl tento démon s mnoha dalšími, jemu podřízenými, vyhnán. Konečně po mnoha, mnoha letech byla Sára.osvobozena. Znovu ve svém duchu vnímala přítomnost Pána, s radostí četla jeho Slovo a poprvé začala žít normálním zdravým životem a zakoušela lásku Ježíše Krista, našeho Pána. Znovu jsem si připomenula verš Ozeáše 4,6, který praví: »Můj lid zahyne pro nevědomost...«
5) Do mé kanceláře přišel třicetipětiletý muž statné postavy a stěžoval si: »Úplně mě to ničí, kolem mě se všechno hroutí. Nemůžu říct, o co přesně jde, ale vím, že to tak je. Já umírám.« Mluvila jsem s ním, přes hodinu se ho vyptávala a hledala příčinu. Jeho zdravotní stav byl výborný, neměl žádné problémy se zdravím, necítil se nemocný. Byl křesťan, i když život s Pánem nebral vážně. Měl šťastné manželství, děti byly v pořádku, jeho rodinné poměry byly dobré. Měl dobré zaměstnání, ve kterém byl šťastný. Při komplexním vyšetření nakonec řekl: »Před třemi lety jsem měl potíže s dutinami. Ale teď už žádné nemám.« Zajímavé bylo, že ty pocity, že se jeho život rozpadá, měl právě za poslední tři roky. »Jak k tomu vyléčení dutin před třemi lety došlo? « »No, šel jsem k dr.........a udělal mi akupunkturu. Skutečně to fungovalo. A od té doby žádné potíže nemám.« To byla ta příčina! Během vyšetření jsem si udělala jeho EKG. Přístroj zaznamenával tlukot srdce, když vtom mne přepadl pocit čehosi tísni-vého, jako by v ordinaci bylo něco velice zlého. Bezprostředně nato se srdce mladého muže zastavilo. Nevěděla jsem přesně, oč jde, ale přikázala jsem tomu zlému ve jménu Ježíše – a srdce začalo spontánně znovu tlouci. Srdce se zastavilo na plnou minutu! Pak mi Pán zjevil, že to zlé, které jsem cítila, byl duch akupunkturisty. Čerpal sílu z tohoto pacienta až ke krátké zástavě srdce! Pán dovolil, aby se to stalo právě v tu chvíli – k mému poučení. Skrze akupunkturní jehly byly v tomto mladém muži vytvořeny démonické dveře, které měly zůstat otevřené pro vládu akupunkturisty, podobně jako v případě hypnotizéra. Akupunkturista čerpal z tohoto mladého člověka sílu pro sebe. Proto měl tento mladý muž pocit, že ho něco úplně ničí. Skutečně to tak bylo! Nemohla bych mu to vysvětlit. Pomyslel by si, že jsem blázen. Byl to povrchní křesťan, který ani nebyl s to akceptovat skutečnost, že démoni existují. Prosila jsem Pána, co mám dělat. »Použij tu nejmocnější zbraň, kterou máš, « zněla jeho odpověď, »modli se za tohoto mladého muže. « V následujícím roce jsem se za tohoto mladého muže mnohokrát mod- lila a postila. Konečně po roce Pán ke mně jednoho dne promluvil a řekl mi, že v odpověď na mé modlitby jej osvobodil, aniž by si to ten mladý muž uvědomil. Krátce nato jsem ho opět viděla, přišel kvůli nějakému menšímu problému. Řekl mi, že se cítí daleko lépe. Opět Ježíš vysvobodil zajatého!
6) Do mé péče se dostal čtyřiadvacetiletý muž, protože se pokusil o sebevraždu. Rick byl vychováván v křesťanské rodině, obklopen láskou. V mladých letech plně vydal svůj život Ježíši, chodil v úzkém spojení s Pánem a slyšel, jak k němu v duchu promlouvá. Byl to velmi inteligentní muž a po studiu na fakultě vstoupil na seminář, aby se stal duchovním. Pán byl radostí jeho života. Náhle - asi rok předtím, než jsem se s ním setkala - již nebyl schopen mít obecenství s Pánem. Připadalo mu téměř nemožné číst Bibli nebo modlit se a vůbec nedokázal vnímat přítomnost Pána. Radil se a modlil se s řadou lidí, ale nedostalo se mu žádné pomoci. Měl stále větší potíže se při studiu soustředit a jeho známky se dramaticky zhoršily. Nakonec si tak zoufal, že ze školy odešel. Měsíc nato se pokusil o sebevraždu. Cítil, že nemá proč žít. Vyptávala jsem se ho a snažila se najít vstupní bránu. Nakonec, když jsem ho požádala, aby mi řekl vše, co dělal krátce před tím, než začaly ty potíže, vyprávěl mi následující příběh.
»Krátce před začátkem školy na podzim loňského roku jsem jel autem do Denveru v Coloradu. Zavolala mne matka a prosila, abych přijel, protože její matka byla v kritickém stavu v tamní nemocnici. Vzal jsem si několik dní z práce a jel jsem. Po příjezdu do města jsem si to namířil přímo k nemocnici. Jak jsem projížděl městem, náhle jsem pocítil, jako by na mne padalo cosi temného, jako mrak. Trvalo to jen několik vteřin, a pak to bylo pryč. Už jsem o tom nepřemýšlel. Když jsem se dostal do nemocnice, zjistil jsem, že babička zemřela krátce před mým příjezdem. Zůstal jsem tu na pohřeb, pak jsem se vrátil domů. « Když jsem se dále vyptávala, řekl mi, že jeho babička byla silně zapletena do magie. Mnozí členové rodiny se jí snažili ukázat, jak potřebuje Ježíše, ale bez úspěchu. To byla ta vstupní brána: dědictví. Při smrti babičky mocní démoni, kteří v ní přebývali, přešli na jiného člena rodiny. Satan si přirozeně vybral Ricka, neboť ten se na plný úvazek chystal vstoupit do služby Pánu. Po osvobození byl obnoven k plnému a svobodnému obecenství s Pánem. Kdyby jeho rodiče prostou modlitbou víry všechny dědičné vazby s babičkou zpřetrhali, byl by toho Rick uchráněn – ale nedostávalo se jim poznání.
Vím, že mnozí řeknou, že Rick by měl být od něčeho takového ochráněn, protože je křesťan. Avšak Bible přímo říká, že hříchy rodičů přejdou na děti do třetího ažčtvrtého pokolení. Proto Bůh tak důrazně varoval Izraelity, aby si s okultními věcmi nic nezačínali. Křesťané by si toto měli uvědomovat. Vědí-li o někom v rodině, kdo si jakýmkoli způsobem zavdal s okultními věcmi, měli by prosit Pána, aby drahou krví Ježíše tuto vstupní bránu dědictví pro ně samé i pro jejich děti uzavřel. Dále bych chtěla ve čtyřech krocích stručně popsat, jakým způsobem může křesťan bojovat za spásu člověka, který je démonicky spoután. S tímto problémem se střetávají mnozí rodiče u svých nevěřících dětí, které se zapletly do rockové hudby, okultních her, drog, alkoholismu atd. Tyto kroky může křesťan aplikovat také u člověka, který mu leží na srdci a za něhož je ochoten bojovat, aby jej přivedl k Pánu Ježíši Kristu.
1) Jestliže nespasena osoba žije ve stejném domě jako křesťan, prvním krokem musí být vyčistit dům. To jest, stojí-li křesťan v této domácnosti jako autorita. To přirozeně nemohou děti, nejsou-li plnoleté. O této situaci pojednáme na konci tohoto bodu. Všechny předměty, které se používají ve službě Satanu, jsou »démo-nům důvěrně známé předměty« (okultní předměty, nahrávky rockové hudby, materiál používaný při okultních imaginativních hrách atd.). (Viz 20. kapitolu.) Tyto předměty je nutno z domu odstranit, protože poskytují démonům půdu, aby mohli do domu vnášet zlou moc. Jestliže jako křesťanští rodiče máte nesnáze se svými dospívajícími dětmi, chci vás upozornit, že nemůžete dítěti prostě vlézt do pokoje a vyházet mu vše, co považujete za démonské předměty. Nejdříve s nimi musíte mluvit! Svazujte démony v nich a pak si s dětmi promluvte. Poslechněte si s nimi jejich nahrávky a pečlivě zkoumejte texty. Garantuji vám, že vaše děti budou zaražené, protože hluboko v srdci vědí, že rocková hudba je špatná. Jdou-li po okultních hrách, podívejte se spolu s nimi do příruček a studujte s nimi hru, abyste pochopili, co provádějí, a mohli jim podle Písma ukázat, proč je to špatné. Teprve potom všechny nahrávky, pásky a materiály k okultním hrám atd. zničte. Jak jsem již uvedla, mohou děti, které ještě nejsou plnoleté, ale staly se křesťany, prosit s vírou Pána, aby takovéto předměty ohradil, aby démoni již skrze ně nemohli působit.
2) Musíte si uvědomit, že vaši milovaní jsou svázáni a oslepeni démony. Můžete s nimi mluvit celá léta, že potřebují Ježíše. Prostě vás nepochopí. Mohou vám dokonce opakovat, co jim říkáte, ale jako by jim to někdo zašifrovával, takže vás vlastně ani pochopit nemohou. Tím »zašifrovávačem« je démon. Jejich vůle je svázaná, takže i kdyby pochopili, že Ježíšovo spasení potřebují, nemohou jej požádat, aby se stal jejich Pánem a Spasitelem. Žijí-li ve stejném domě, pak každý den hlasitě napadejte démony v nich. Můžete to dělat v jiné místnosti, kde vás druzí neslyší. Nezapomeňte, démoni mají velmi ostré uši. Říkejte něco na tento způsob: Vy démoni, kteří svazujete........., ve jménu Ježíše Krista, mého Pána, přebírám autoritu nad vámi. Svazuji vás ve jménu Ježíše, nesmíte dnes.........sužovat. Svůj dům svěřuji Pánu – a je to jeho svatá půda. Vy jste vetřelci, a nemáte tu co pohledávat. Ve jménu Ježíše vás svazuji a přikazuji vám, abyste odešli!
To bude každodenní boj. Nedokážu vám říci, jak dlouho tento boj potrvá; to v každém jednotlivém případě ví jen Pán. Dejte si pozor na to, že démoni mohou skrze toho druhého mluvit; často jsou velmi hrubí a urážejí vás ve snaze vás odehnat. V mnoha případech je nutné démonu přímo přikázat, aby byl zticha. Pán vás povede.
3) Můžete Pána poprosit, aby vám dovolil »postavit se v mezeře« za toho nespaseného. O tom bude podrobněji pojednáno ve 14. kapitole. Viz Ezechiel 22,30-31. Proste Pána, aby vám dovolil postavit se do mezery za tohoto člověka, aby mu otevřel oči a jeho vůli osvobodil, aby mohl přijmout Ježíše.
4) Konečně musíte pochopit, jaké mocné a nádherné postavení nám Pán dal. List Židům praví: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. Židům 4,16“ Písmo nám ukazuje, že Satan přichází před Boha a naléhavě prosí o lidi. To jasně ukazuje vyprávění v Jobovi první kapitole. Satan také evidentně prosil Boha o Petra, jak vyplývá ze slov Ježíše: „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím. Lukáš 22,31-32“
Čteme-li knihu Zjevení, zjišťujeme, že Satan je svržen z nebe teprve ve dvanácté kapitole. „A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místo v nebi. A veliký drak, ten starý had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. A slyšel jsem mocný hlas v nebi: »Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. Zjevení 12,7-10“
Musíte pochopit, že Satan stojí před trůnem Božím a prosí našeho nebeského Otce o naše milované nespasené. Žalujícím prstem ukazuje: »Podívej, ten a ten se účastní rockové hudby (nebo čehokoli), a proto mám právo na jeho nebo její duši a ovlivňovat jeho život a vyslat do něj své démony. « Poněvadž Bůh je absolutně spravedlivý, Satanově prosbě vyhoví, jestliže se proti ní nikdo nepostaví. Avšak my jako dědicové a spoludědicové Ježíše Krista máme větší právo prosit Boha Otce než Satan. Musíme »směle« předstoupit před Boží trůn a proti Satanově prosbě se postavit se svou prosbou. Můžeme se modlit takto:
Můj Bože a Otče, stavím se proti Satanově žádosti. Přicházím k tobě ve jménu Ježíše Krista, svého Pána, a činím si nárok na tohoto člověka. Nárokuji si ho jako své dědictví, které jsi mi zaslíbil (jestliže onou osobou je tvé dítě nebo choť). Satan ho (ji) nesmí mít Prosím tě, abys otevřel jeho (její) oči, aby uviděli světlo evangelia Ježíše Krista.
Není-li osoba, za kterou prosíš, tvůj příbuzný, můžeš prosit na základě toho, že Ježíš Kristus nám přikázal, abychom činili učedníky ze všech národů – a my můžeme prosit, aby se tento člověk stal učedníkem Ježíše Krista. A znovu je třeba, abyste si uvědomili, že tu jde o opravdový boj. Nezvítězíte přes noc, ale v Ježíši Kristu máte skutečně moc a autoritu, abyste bojovali až do vítězného konce.
KAPITOLA 14 – Lidský duch, stát v mezeře, duchovní svět
REBEKA VYPRÁVÍ:
LIDSKÝ DUCH V této knize jsme se již mnohokrát zmínili o lidském duchu. To je velmi důležitý pojem a křesťané by mu měli rozumět. To je ta moc, kterou Elaine a mnozí další jako ona rozvinuli a používali. Podívejme se na písma, která se toho týkají. „Sám Bůh pokoje nechť vás cele, posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. 1. Tesalonickým 5,23“ Pavel nás tu učí, že my lidé jsme bytosti sestávající ze tří složek. To jest, máme tři rozdílné části – tělo, duši (což je náš vědomý intelekt, vůle a emoce) a ducha. Jasně nám říká, že všechny tři musí být očištěny a svěřeny Ježíši a že Ježíš sám nás musí uschopnit, abychom všechny tři složky zachovali až do jeho příchodu »bez poskvrny«. Genesis 2,7 praví: „I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.“ To jest, Adam žil a začal si uvědomovat sama sebe. V podstatě naše já je naše duše, která se projevuje v mysli, ve vůli a v emocích. „Jest tělo tělesné, jest i duchovní tělo. 1. Korintským 15,44“ Toto je hodně přehlížený verš. Náš duch má formu nebo tvar, tělo odpovídající našemu fyzickému tělu. Kromě satanistů nebo lidí, kteří se zabývají astrální projekcí a podobnými věcmi, si to jen málokteří uvědomují. Viz obrázek A.
„Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím – Bůh to ví. A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje – zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví – a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit. 2. Korintským 12,2-4“ „Potom jsem viděl, a aj, dveře otevřené v nebi, a ten hlas první, kterýž jsem byl slyšel jako trouby, an mluví se mnou, řkoucí: Vstup sem, a ukáži, co se má díti potom. A hned jsem byl u vytržení ducha, a aj, trůn postaven byl na nebi a na trůnu jeden seděl. Zjeveni 4,1-2“ Tato a jiná písma mluví o zkušenostech prožívaných v duchu člověka a o tom, že duchovní tělo bylo odděleno od fyzického. Všimněte si, že když Jan uvádí, že byl v »duchu«, píše se zde malé »d«, čímž ukazuje, že jde o jeho vlastního lidského ducha. Pokaždé, když se v Písmu mluví o Duchu svatém, píše se velké »D« jako ve Zjevení 1,10: „V den Páně jsem byl v Duchu, a slyšel jsem za sebou veliký hlas jako polnice… [KJV]“ „Živá jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý, a dosahuje až do rozdělení i duše i ducha… Židům 4,12“
Ptali jste se někdy, proč je nezbytné rozdělovat ducha a duši? Podle shora uvedeného verše lze duši a ducha rozdělit resp. oddělit. První Adam mohl před pádem vstoupit do spojení s duchovním světem zrovna tak snadno jako se světem fyzickým. Jakým způsobem? Tím, že používal své duchovní tělo. To je možno doložit tím, jak snadno mohl v zahradě Eden chodit a mluvit s Bohem. Uvědomoval si své duchovní tělo stejně jako tělo fyzické. Jeho duše (vědomý intelekt a vůle) měla vládu nad jeho duchovním i fyzickým tělem. Avšak při pádu došlo k duchovní smrti – to jest, Adam a jeho potomci si své duchovní tělo již neuvědomovali, a tak již nemohli mít takové společenství s Pánem jako předtím. Viz obrázek B a C.
Když při znovuzrození přijímáme Ježíše za svého Pána a Spasitele a přichází k nám Duch svatý, naše duchovní tělo se rodí znovu, neboli obnovuje se, takže můžeme mít obecenství s Pánem a uctívat jej stejně jako Adam před pádem. Skutečnost, že k obecenství s Bohem dochází skrze našeho lidského ducha (s pomocí Ducha svatého), dokládají následující slova Ježíše: „Ale jde hodina, a nyní jest, kdy praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu. Bůh Duch jest, a ti, kteří se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti. Jan 4,23-24 [KJV]“ Prosím povšimněte si, že v těchto dvou verších tam, kde je Bůh označován jako Duch, je toto slovo uvedeno s velkým »D«. Avšak lidský duch je jasně odlišen tím, že je uveden s malým »d«. Z toho vyplývá, že s duchovním světem může mít společenství, to jest komunikovat s ním, pouze duch. V tomto případě náš duch uctívá Boha Otce, který jo Duch. Viz obrázek D.
I anděly Bible jasně označuje jako duchy: „Kterýž [Bůh] činí posly své duchy… Žalm 104,4“ Tento verš cituje také Pavel v Židům 1,7. „Kterému z andělů kdy řekl: »Usedni po mé pravici, dokud ti nedám nepřátele za podnož tvého trůnu! « Což neni každý anděl jen duchem vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení? Židům 1,13-14“
Satan a jeho démoni jsou také duchové. Kdysi, než se vzepřeli, byli anděly v Boží službě. Ježíš sám tato stvoření označuje jako anděly, a tedy duchy. K tomu biblický odkaz: „Potom řekne těm na levici: »Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně připraveného ďáblu a jeho andělům... Matouš 25,41“ Z těchto a mnoha dalších písem tedy vidíme, že nejen Bůh je duch, ale že existují i další duchovní bytosti, zvaní andělé – někteří v službě Bohu jiní v službě Satanu. Naše duchovní tělo představuje spojení mezi námi a duchovním světem, neboť duchovní svět nelze vidět ani měřit ničím fyzickým. Skrze Ducha svatého je náš duch schopen mít společenství s Bohem a uctívat jej, ale písmo Židům 4,12 nám ukazuje, že dokud zůstáváme ve svém hříšném stavu zde na zemi, Bůh nechce, abychom opět získali vědomou vládu nad svým duchovním tělem. Proto meč Ducha rozděluje duši a ducha. Když jednou k tomuto rozdělení dojde, duše (to jest mysl, intelekt a vůle) již nemůže mít vládu nad duchovním tělem. Proto také Pán v 1. Tesalonickým 5,23 pevně trvá na tom, že náš duch musí být zcela pod panstvím Ježíše Krista, stejně jako naše duše a fyzické tělo. K tomu je jedno velmi zajímavé písmo ve Zjevení (týkající se pádu Babylona): „A bohatí kupci země naříkají a bědují nad ním, protože už nikdo nekoupí jejich zboží: ...a náklady ovcí, koňů a vozů a lidských těl a lidských duší. Zjevení 18,11.13 [podle řeckého textu]“
Proč se tu rozlišuje mezi lidskými těly a lidskými dušemi? Protože v duchovním těle člověka spočívá fenomenální moc a inteligence, zvláště je-li pod vládou duše. Satan od pádu Adama po celé věky ustavičně pracuje na tom, aby těchto duchovních těl využíval ke svým intrikám. Fyzické tělo člověka je slabé a má pro Satana malý užitek. Avšak du- chovní tělo pod vědomou kontrolou duše, to je něco zcela jiného. Satanovým cílem je naučit člověka, aby opět získal vědomou vládu nad svým duchovním tělem. Mnozí se tomu naučí. Jakmile toho dosáhnou, mohou tito lidé vnímat duchovní svět stejně jako fyzický. Mohou volně mluvit s démony, svým duchovním tělem opustit své fyzické tělo a s plným vědomím chodit na místa a dělat věci, které se běžným lidem jeví jako učiněné nadpřirozenou mocí. Právě tímto duchovním tělem čarodějnice a čarodějové, aniž by byli fyzicky přítomni, vytahovali Elaine i mě z postele, házeli s námi přes celou místnost a podobně. Nemohly jsme je vidět, protože naše fyzické oči nevidí duchovní svět. Bůh nechce, aby jeho lidé ovládali své duchovní tělo takovýmto způsobem. Kdybychom tak činili, nejenže bychom byli otevřeni ohromným pokušením, ale už bychom také nepotřebovali být na Bohu závislí a neustále bychom si uvědomovali Satana a jeho říši. Existuje zvláštní třída démonů, kteří se sami často označují jako »démoni moci« a kteří poskytují takříkajíc »pojivo« k vytvoření vazby mezi duší a duchovním tělem, a tak uschopňují danou osobu, aby získala vědomou vládu nad svým duchovním tělem. Hlavním odrazovým můstkem pro rozvoj tohoto spojení mezi duší a duchem je fantazie. Proto je tak důležité učinit každou myšlenku zajatcem Kristu (2. Korintským 10,3-5). Názorný příklad toho, jak představivost může posloužit jako pojítko s duchovním světem, najdeme v okultních imagi-nativních hrách. Viz obrázky E, F, G a H.
Zjistili jsme, že při osvobozování si můžeme ušetřit mnoho času a úsilí, jestliže člověku, který se zapletl do okultismu a žádá osvobození, objasníme, že poprosíme Pána, aby jako prvního vyvrhl tohoto démona moci. Kdo to se svým osvobozením nebere vážně nebo se nás snaží podvést, ten – jakmile zjistí, že š odstraněním tohoto démona přijde o veškerou schopnost používat své duchovní tělo – se ihned stáhne.
Také jsem zjistila, že tento aspekt osvobozování je hodně přehlížen a tato vstupní brána zůstává často otevřená. Výsledkem je velké trápení, neboť Satan se svými démony bude tohoto člověka neustále sužovat. Jestliže člověk, který je takto trýzněn, prostě poprosí Pána, aby všechnu jeho schopnost vnímat duchovní svět odstranil, a poprosí jej, aby rozdělil jeho duši a ducha (jak je tomu v Židům 4,12), pak se u něj dostaví ohromná úleva,. Takovýto člověk pak bude duchovní svět vnímat jedině tehdy, když se Pán rozhodne mu takový vjem dát. Od této chvíle bude jeho duch zcela pod vládou Ježíše Krista. My křesťané musíme velmi dbát na to, abychom prosili Pána, aby převzal úplnou vládu nad naším duchem. Mnozí křesťané upadají do léčky, když se učí svého ducha ovládat. Tolikrát jsem slyšela říkat: »Medituji, dokud neprožiji duchovní zážitek nebo dokud neprožiji Boha. « Křesťané přece mají
prožitky v duchu – vize a zjevení – ale děje se tak vždy pod vládou našeho Pána Ježíše Krista. Nikdy to neovládá ani neiniciuje sám člověk. Je-li křesťan schopen takovéto duchovní prožitky ovládat, pak bych mu řekla, že vážně pochybuji, zda pocházejí od Boha. S největší pravděpodobností pocházejí od Satana.
Mnozí, mnozí křesťané se domnívají, že musí »vyprázdnit« svou mysl, aby Duch svatý mohl skrze ně promlouvat nebo je »řídit«. Bible nám ukazuje, že s Duchem svatým máme aktivně spolupracovat. Pokaždé když vyprázdníme svou mysl, duch, který skrze nás promlouvá, s největší pravděpodobností není Duch svatý. Celé zástupy křesťanů byly svedeny a jsou dosud sváděny, protože neznají Boží principy, pokud jde o jejich ducha. Mnohá takzvaná proroctví přinášená lidmi, kteří vyprázdnili svou mysl v domnění, že tak předávají vládu Duchu svatému, jsou démonická. Příliš mnoho křesťanů se v této oblasti nechává svést a takováto proroctví přijímají, protože člověk, který prorokuje, zná skutečnosti z jejich života, o nichž se domnívají, že je může vědět pouze Bůh. Zapomínají, že Satan zná každý detail našeho života, nezná pouze myšlenky a úmysly našeho srdce.
V současné době se mezi křesťany v Americe rozmáhá myšlení, které považuji za velmi nebezpečné. Totiž že »náš duševní Člověk by měl být podřízen autoritě našeho duchovního člověka, protože přebývá-li v našem duchu Duch svatý, je náš duch bez hříchu. « Na tomto učení jsou dvě věci nesprávné. Za prvé, jediným způsobem jak podřídit duši autoritě ducha je ustavit vědomé spojení mezi duší a duchem. To je čistá magie. 1. Petrův 1,22 říká: „Poněvadž duše své očistili jste poslušenstvím pravdy skrze Ducha, k milování neošemetnému bratrstva.“. Všimněte si, že v tomto verši Duch se píše s velkým »D«, což ukazuje na Ducha svatého. Naše duše jsou »očišťovány« tím, že zůstávají v poddanosti a poslušnosti Duchu svatému, nikoli našemu vlastnímu lidskému duchu. Za druhé, 1. Tesalonickým 5,23 nám jasně ukazuje, že náš duch je zranitelný k pádu do hříchu. Ježíš jej totiž musí až do svého příchodu zachovávat bez poskvrny. Toto zachovávání je čímsi, co trvá. Podívejme se znovu na tento verš: „Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. 1. Tesalonickým 5,23“ Ani Jan s tímto učením nesouhlasí, když říká: „Pakli díme, že hříchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není. Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrný jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti. 1.Jan 1,8-9“
Všimněte si, že Bůh v tomto verši ani v žádném jiném nevyjímá našeho ducha z náchylnosti k pádu do hříchu. Smyslem odtržení duše od ducha je odříznout našeho ducha od vlivu našich přirozených sobeckých žádostí, které přebývají v naší duši. Jestliže křesťan chodí v poddanosti Bohu, nic si sám nezačne. Místo toho bude ve svém duchu tiše čekat na hlas Ducha svatého, a pak jednat podle jeho pokynů. Křesťan, který je ve vědomém spojení se svým vlastním duchem, nebude v poddanosti čekat, až Duch svatý k němu promluví. Sám převezme iniciativu – a hlas, který uslyší ve svém duchu, s největší pravděpodobností nebude hlas Ducha svatého. Pokud jde o našeho ducha, existuje ještě jedna důležitá oblast, která má na mnohé lidi strašlivý dopad, ale v našich sborech se o tom nevyučuje. Je skutečností, že Satan, kdykoli má příležitost, použije si duchovní tělo člověka, aniž by o tom tento člověk věděl. „Kdokoli nenávidí svého bratra, je vrah… 1. Janův 3,15“ Tento verš mi dlouho nebyl jasný, než jsem pochopila, co je duchovní tělo. Jak může být někdo vrah jen pro své emoce, nenávist, když dané osobě fyzicky nic neudělal, ani se jí nedotkl?
Nenávist je vědomý hřích. Jako takový poskytuje Satanu v našem životě půdu -jestliže jí dovolíme, aby přebývala v našem srdci. Jestliže někoho nenávidíš, Satan může vstoupit a použít si tvého duchovního těla k útoku na osobu, kterou nenávidíš. Takovýto útok může vést k nejrůznějším nemocím, nehodám, citovým poruchám, ba i k tělesné smrti. Člověk, který nenávidí, si obvykle ani neuvědomuje, že jeho duchovního těla používá Satan. Osoba, která je předmětem nenávisti, obvykle nemá vůbec ponětí, odkud její potíže pramení. Proto musíme velice dbát na to, abychom prosili Ježíše, aby očišťoval všechny tyto tři složky – tělo a duši a ducha – a zachovával je čisté. Proto nám dal Pán Ježíš tolik příkazů, abychom si navzájem odpouštěli. Odpuštění zastavuje nenávist. My křesťané bychom měli Pána pravidelně prosit, aby vyčistil naše srdce od jakéhokoli hříchu. „Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnos- tech mých. Žalm 51,10“ Znovu si zde všimněme malého »d« ve slovu »duch«. Je zřejmé, že hřích v Davidově srdci také silně zasáhl jeho ducha. Výborný popis osobních zkušeností křesťanů, které hrozně zasáhla nenávist jiných křesťanů, najdeme v knize Watchmana Neeho Skrytá síla duše.
STÁT V MEZEŘE
Jsi ochoten stát za někoho v mezeře? „Hledaje pak někoho z nich, kterýž by udělal hradbu, a postavil se v mezeře před tváří mou za tuto zemi, abych jí nezkazil, žádného nenacházím. Protož vyleji na ně rozhněvání své, ohněm prchli- vosti své konec jim učiním, cestu jejich jim na hlavu obrátím, praví Panovník Hospodin. Ezechiel 22,30-31“ »Postavit se do mezery« můžeme různým způsobem. Často je nezbytné poprosit Pána, aby nám dovolil postavit se do mezery za určitého člověka, aby měl možnost slyšet evangelium bez démonického rušení. Vzpomeňme si opět na 2. Korintským 4,3-4: „Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.“
V Ezechieli 22,30-31 Bůh hledal někoho, kdo by byl ochoten postavit se proti Satanovi a jeho démonům a zastavit je, a překazil jim oslepování lidí tak, aby poznali, že potřebují Spasitele. A poněvadž Pán nemohl takovéhoto člověka najít, řekl, že vylije na lidi pro jejich hříchy svůj hněv a trest. A nakonec tím, kdo se staví do mezery za všechny hříšníky, je Ježíš Kristus. Proto přišel na zem a zemřel – a nesl trest za naše hříchy. Ježíš nám dal příklad. Nemůžeme zaplatit za své hříchy ani za hříchy kohokoli jiného. Avšak můžeme za druhé bojovat. V tomto smyslu věřím, že se můžeme postavit do mezery za ně. My jako křesťanští bojovníci musíme být ochotni se do této mezery postavit a bojovat v duchovní říši, abychom zlomili démonické síly oslepující nespasené. Pavel to jasně ukazuje v Efezským 6,12: „Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko.“
Často se modlíme takovouto modlitbu:
Pane, prosím tě, dovol mi postavit se do mezery za.....................
a bojovat za něj, aby se mu otevřely oči a byl vysvobozen z démonické svázanosti tak, aby uviděl, že potřebuje Ježíše.
Pán nám ukázal ještě další způsob jak se postavit do mezery. Podívejme se na následující písma: „Není-liž toto půst, kterýž oblibuji: rozvázati svazky bezbožnosti, roztrhnouti snopky obtěžující a potřené propustiti svobodné, a tak všelijaké jho abyste roztrhli? Izaiáš 58,6“ „Neste břemena jedni druhých, a tak plňte zákon Kristův. Galatským 6,2“ „Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své. Jan 15,13“ Tato písma jasně ukazují, že Pán od nás očekává, že poneseme břemena a rány svých křesťanských bratří a sester, a také, že kdykoli to bude nutné, budeme bojovat za jejich vysvobození z útlaku. Jedním ze způsobů jak toto činit je postavit se do mezery. Jsi ochoten postavit se do mezery za svého duchovního? Jestliže opravdu káže Ježíše a odhaluje Satana, j ak by měl, bude mít mnohé protivenství. Služebníci Satanovi tvářící se jako křesťané ho budou napadat svým duchovním tělem, a stejně tak na něj budou útočit mnozí démoni pokaždé, když povstane, aby promluvil, a těž mnohdy jindy. Tito Satanovi služebníci stojí v církvi často na vysokých místech. Je zapotřebí vskutku silných zdravých mladých lidí, kteří by byli ochotni postavit se do mezery za svého duchovního a prosit Pána, aby jim dovolil bojovat za něj. Jinými slovy, jakékoli démonické mocnosti namířené na duchovního musí nejprve projít kolem tebe. To znamená, že budeš fyzicky i citově trpět. Ne vždy se ti musí podařit dostat se v neděli do shromáždění, protože budeš nemocen. To může vést k tomu, že tě členové sboru budou falešně obviňovat: »Ty jsi nemocný, protože nechodíš do sboru.« Jsi ochoten vzít na sebe takové obvinění a zůstat zticha? Postavit se za někoho do mezery znamená svým způsobem »klást svou duši za přítele«.
Chci, aby jedna věc byla jasná. Když stojíš v mezeře, nepřijímej nic od démonů. Ty máš stát v moci Ježíše Krista. »Nepřijímej« nemoc ani jinou formu útlaku. Musíš ve jménu Ježíše Krista veškerému démonickému útlaku přikázat, aby nesužoval tebe ani osobu, za kterou bojuješ. Toto je primárně smyslem »postavení se do mezery«. Do mezery se nemůžeš postavit sám. To může učinit jedině Pán, protože on ovládá tvoje duchovní tělo. Na tobě je, abys poprosil Otce, aby tě tam postavil, je-li to jeho vůle. Musíš být ochoten dovolit Otci, aby si tě ve prospěch druhého použil, jak bude chtít. Jak si tě má použít, o tom nemůžeš rozhodovat ty.
Ráda bych osvětlila ještě jednu věc. Zřídkakdy si budeš uvědomovat, že jsi »v mezeře«. To proto, že plnou vládu nad naším duchovním tělem má Pán. Ne vždy »vidíme« duchovní svět tak jako fyzický. Jen při zvláštních příležitostech nám Pán dovolí nahlédnout do duchovního světa, a když, tak jen cosi zahlédneme. Že jsi v mezeře, víš, jen když ti to Pán zjeví, resp. poznáš to podle různých tělesných potíží, jimiž ti Pán dává potvrzení, že tvé duchovní tělo vstoupilo do mezery. Prožil jsi někdy čas intenzívní přímluvné modlitby, po níž ses cítil zcela vyčerpán? Bylo to proto, že zatímco ses modlil svým fyzickým tělem a myslí, Bůh vzal tvé duchovní tělo a postavil je do souboje s démonickými silami, proti nimž se modlíš na bojišti duchovního světa. Únava, kterou cítíš, je většinou odrazem stresu, který prodělalo tvé duchovní tělo. Rány zasazené tvému duchovnímu tělu se také často projeví různými příznaky na tvém fyzickém těle. Uvědomila jsem si, že prudký nápor hříchu poznamená naše fyzické tělo natolik, že duchovnímu světu dokážeme vědomě čelit jen po kratičké časové úseky, jinak by nás to zmohlo. Čarodějnice a čarodějové stárnou mnohem rychleji. Za svůj častý styk s duchovním světem draze platí. V Bibli najdeme celou řadu zajímavých odkazů, které to potvrzují. Některé najdeme v knize Daniel. Například v 8. kapitole zahajuje Daniel viděním, v němž vidí duchovní svět a mluví s andělem Gabrielem. Na konci této doby, kdy zakoušel duchovní svět, Daniel praví: „Já Daniel jsem zůstal bez sebe a byl jsem těžce nemocen po řadu dní. Pak jsem vstal a konal své povolání u krále. Žasl jsem nad tím viděním, ale nikdo to nechápal. Daniel 8,27“
Také v 10. kapitole: „Já Daniel jsem to vidění viděl sám. Muži, kteří byli se mnou, žádné vidění neviděli, ale padlo na ně veliké zděšení a uprchlí do úkrytu. Zůstal jsem sám a viděl jsem to veliké vidění, ale nezůstala ve mně síla. Velebnost mé tváře se změnila a byla zcela porušena; nezachoval jsem si sílu. Slyšel jsem zvuk jeho slov, a jak jsem zvuk jeho slov uslyšel, přišly na mě mrákoty a padl jsem na tvář, totiž tváří na zem. A hle, dotkla se mě ruka a zatřásla mnou, takže jsem se pozvedl na kolena a dlaně rukou. Muž mi řekl: »Danieli, muži vzácný, pochop slova, která k tobě budu mluvit. Stůj na svém místě. Jsem poslán k tobě. « Když se mnou mluvil to slovo, vstal jsem a chvěl jsem se. Řekl mi: »Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena, a já jsem proto přišel… Když ke mně promluvil tato slova, sklonil jsem tvář k zemi a oněměl jsem. A hle, kdosi podobný lidským synům se dotkl mých rtů. Otevřel jsem ústa a promluvil jsem k tomu, který stál proti mně: »Můj pane, pro to vidění mě sevřely křeče a nezachoval jsem si sílu. Jak by mohl služebník tohoto mého pána mluvit s tímto mým pánem? Od té doby není ve mně síla a nezůstal ve mně dech.« Opět se mě dotkl kdosi, kdo vypadal jako člověk, a dodal mi sílu...Daniel 10,7-18“
Bojujeme-li svým duchovním tělem, stojí to naše přirozené tělo mimořádně vysokou cenu. Napadáme-li démonické mocnosti, činíme tak více svým tělem duchovním než přirozeným. Proto Pavel tak často říká, že naše bojování není proti tělu a krvi. V duchovním světě sice nemůžeme bojovat přirozeným tělem, přesto však obě těla Bůh spojuje, takže vše, co se děje s naším duchovním tělem, má nevyhnutelně dopad i na naše tělo přirozené.
BOJ V DUCHOVNÍM SVĚTĚ
O tom, že náš duch bojuje v duchovním světě, jsme se již vícekrát zmínili, zejména když jsme mluvili o pojmu »postavit se do mezery«. Tento pojem je poměrně obtížné pochopit, neboť tu jde o něco, co se plně vymyká naší kontrole, a my sami si to málokdy uvědomujeme. Pochopte prosím, že i my samy se v této oblasti dosud učíme. V Bibli se píše o mnoha hlubokých věcech. Hledáme, aby se nám dostalo světla a natahujeme se k němu. Samy sebe nepovažujeme za odborníky, ale pouze následujeme příkazu našeho Pána, abychom tu sdělily, co jsme se zatím naučily. Jestliže jednou pochopíme, že náš duch je živoucí součástí nás samých, který může běžet, mluvit, zpívat, myslit, modlit se, chválit Pána a bojovat v duchovním světě, pak se nám mnohá záhadná místa v Bibli ozřejmí. Když například pomyslíme, že větší část dne vynakládáme své duševní a tělesné síly k tomu, abychom dostáli svým povinnostem, abychom si vydělali na své živobytí, postarali se o své rodiny atd., jak potom můžeme uskutečnit tyto biblické příkazy? „Protož i my díky činíme Bohu bez přestání… 1. Tesalonickým 2,13“„Bez přestání se modlete. 1. Tesalonickým 5,17“
Svou myslí se prostě nemůžeme nepřetržitě 24 hodin denně modlit k Bohu ani mu děkovat, ale není-li k tomu způsobilá naše mysl, pak k tomu je způsobilý náš duch. „Ale žijeme podle Boha duchem. 1 Petrův 4,6“ Všimněte si prosím opět malého »d«, což naznačuje, že tu jde o lidského ducha. Jak potom můžeme žít v duchu? Tím, že Bohu vydáváme svého ducha, aby jej používal, jak on chce. Naše duchovní tělo se může pohybovat, myslet i mluvit, stejně jako naše tělo přirozené. Vždyť přece svou podstatu a to, jak uvažuje, přejímá od našeho přirozeného těla a naší duše. Jestliže například určitá biblická místa neznáš svou myslí, nebude je znát ani tvé duchovní tělo, ovšem s tím, že duchovní tělo jev mnohem větším souladu s Duchem svatým. Vícekrát říká Pavel, že naše bojování není »proti tělu a krvi«, nýbrž proti duchům. Poněvadž naše přirozené tělo nemůže bojovat proti duchům v duchovním světě, musí tento boj převzít naše tělo duchovní. Proto je tak důležité, abychom Boha denně prosili, abychom oblékli jeho výzbroj. Tento boj je neúprosný a neustále trvá. Jestliže naše duchovní tělo nemá při boji na sobě výzbroj Boží, utrpíme hrozné rány od »ohnivých šípů« (Efezským 6). Na duchovní kolbiště se nemůžeme postavit sami, neboť náš duch stojí plně pod vládou našeho Pána, Ježíše. My prostě Pánu sdělujeme, že jsme ochotni, aby si tímto způsobem používal našeho ducha, bude-li to jeho vůle. Často prosím Otce, aby mne postavil do mezery za nějakého člověka a aby mi dovolil za něho bojovat, ale poslední slovo zde m.í sám Otec. Sám se brzy naučíš na svém fyzickém těle rozpoznávat příznaky jako únavu, bolest, sklíčenost nebo nemoci, které jsou znamením, že tvé duchovní tělo se nachází v těžkém boji. Představa, že náš duch je od našeho přirozeného těla oddělen a je od něho značně vzdálen, se nám jeví zvláštní a sotva přijatelná. Nicméně v Bibli existuje jedno fascinující místo, kde Pavel tuto situaci přesně popisuje. „Naprosto slyšeti, že jest mezi vámi smilstvo, a to takové smilstvo, jaké se ani mezi pohany nejmenuje, aby někdo měl manželku otcovu. A vy nadutí jste, než byste raději rmoutili se, aby vyvržen byl z prostředku vás ten, kdo takový skutek spáchal. Já zajisté, ač vzdálený tělem, ale přítomný duchem, již jsem to usoudil, jako bych přítomen byl, abyste toho, kterýž to tak spáchal, ve jménu Pána našeho Jezukrista, sejdouce se spolu, i s mým duchem, s mocí Pána našeho Jezukrista...1. Korintským 5,1-4“
Všimněte si, že Pavel zde opět používá malého »d«, čímž označuje svého ducha, a nikoli Ducha svatého. Velký význam má také to, že duch Pavlův byl v Korintu pouze »s mocí našeho Pána Jezukrista« (1. Korintským 5,4). Pavlův duch byl plně pod vládou Pána, nikoli jeho vlastní duše. Normálně přebývá lidský duch v přirozeném těle. Přesto nám mnohá písma ukazují, že přirozené tělo člověka může žít i poté, co je odděleno od ducha. U duše tomu tak není. Jestliže duše jednou opustí přirozené tělo, toto tělo umírá. Proto se ta mnohá místa v Bibli, kde se mluví o přirozeném těle, vztahují i na duši. A přesto jsou přirozenému tělu zvláštním způsobem odčerpávány síly, jestliže se v něm zrovna nena- chází duch.
Po všechna ta léta, co stojím v této službě, mi Pán ukázal, že tato zátěž v tělesné rovině je pozoruhodná tím, že má za následek akutní nedostatek bílkovin. Nebudeme-li při intenzívním boji pečlivě dbát na zvýšený přísun vysoce hodnotných bílkovin, pak zeslábneme. Bible má k tomuto tématu mnoho co říci. Již od Boží smlouvy s Noem, kdy Bůh Noemu přikázal, aby jedl maso, se Satan se svými démony pokouší člověka od ježení masa odvrátit. Je zajímavé, že současní hinduisté a mnohá východní náboženství (která koneckonců jsou různými formami uctívání démonů) věří, že úspěch média anebo i mistra, kteří získávají sílu od démonů, jimiž jsou obsazeni, závisí na přítomnosti jakési jemné tekutiny v těle zvané »akasa«. Tato tekutina se prý rychle spotřebovává, a bez ní by démoni nemohli působit. Tato tekutina, praví hinduisté, se obnovuje pouze vegetariánskou výživou a odříkáním se od masité stravy.
Zastavme se krátce a uvažujme, co způsobilo potopu. Onou příslovečnou poslední kapkou, jíž pohár přetekl, byl pohlavní styk mezi lidmi a démony. Myslím si, že není náhodou, že Bůh Noemu přikázal, aby právě po potopě začal jíst maso. Jistě dobře věděl, jaké duchovní boje bude muset Noe a jeho potomci podstupovat, aby je tito démoni neovládli. Studujeme-li Starý zákon a zákony, které dal Bůh svému lidu, dětem Izraele, zjistíme, že duchovními bojovníky oněch dnů byli levité. Značný díl jejich stravy tvořilo jednoznačně hovězí a skopové maso. Proč Abraham, když jej Bůh navštívil, dal připravit hovězí maso, když prý je tak škodlivé? Abraham by určitě připravil to nejlepší, co měl (srovnej Genesis 18,1-7). Podíváme-li se na různé slovutné duchovní bojovníky Starého zákona, zjistíme, že vždy před tažením do velké bitvy je Bůh posiloval masitou stravou. Tak například Eliáš. Všimněme si jídelníčku, jimž jej Bůh během přípravy opatřoval, krátce před tím, než vystoupil proti Bálovým prorokům. „I stalo se slovo Hospodinovo k Eliášovi: Odejdi odsud a obrať se k východu, a skrej se u potoka Karit, kterýž jest naproti Jordánu. A budeš z toho potoka píti, krkavcům pak jsem přikázal, aby tě tam krmili. Kterýž odšed, učinil, jakž mu přikázal Hospodin. Nebo odšed, usadil se při potoku Karit, kterýž byl proti Jordánu. A kr-kavci přinášeli jemu chléb a maso každého jitra, též chléb a maso každého večera, a z potoka pil. 1. Královská 17,2-6“
Pán k tomu v Novém zákoně skrze Pavla přímo říká: „Duch pak světle praví, že v posledních časích odvrátí se někteří od víry poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských, v pokrytství lež mluvících, a cejchované majících svědomí své, zbraňujících ženiti se, přikazujících zdržovati se od pokrmů, které Bůh stvořil k užívání s díkčiněním věřícím a těm, kteří poznali pravdu. Nebo všeliké stvoření Boží dobré jest, a nic nemá zamítáno býti, což se s díků činěním přijímá. Posvěcuje se zajisté skrze slovo Boží a modlitbu. 1. Timoteovi 4,1-5“
Pečlivě jsem studovala lékařskou literaturu, a přestože publikací v této oblasti je mnoho, nenašla jsem ani jedinou dobrou studii, která by mohla přesvědčivě prokázat, že skopové a hovězí maso je škodlivé. (Mluvím o libovém, nikoli o tučném mase, o němž Pán Izraelitům, když jim vydával Zákon, přikázal, aby je nejedli.) Skutečně u celé řady onemocnění se prokázalo, jakou hodnotu zde má přísun bílkovin. Avšak Satan má medicínu tak ve své ruce, zeje nanejvýš obtížné přimět průměrného lékaře, aby významu bílkovin věnoval pozornost. Jestliže si uděláte čas na hodnocení, zjistíte, že za každou naukou, za každým trendem ke zdravé výživě je základní myšlenka zřeknutí se masa. To není náhoda. To je pečlivě promyšlený Satanův plán, neboť až příliš dobře ví o tom, jak naše tělo potřebuje bílkoviny, a o enormní ztrátě bílkovin způsobované duchovním bojem. Jestliže se Satanu zdaří odvrátit Boží bojovníky od ježení masa, může mezi nimi v důsledku nedostatku bílkovin vyvolat mnohou slabost a nemoc. Přirozené tělo velmi rychle ztrácí schopnost vzdorovat infekcím, je-li zbaveno bílkovin. Mnoho lidí v této době »moderní medicíny« umírá zcela zbytečně, protože lékaři nenaplňují jejich potřebu bílkovin.
V dobách intenzivního boje často považujeme za nutné jíst nejméně dvakrát denně maso. Jestliže tak nečiníme, ztrácíme rychle sílu a často dokonce tělesně onemocníme. Spolupracovala jsem s mnoha lidmi, kteří v důsledku intenzivních satanských útoků zcela zeslábli či dokonce onemocněli jen proto, že neznali prosté Boží principy o nutném přívodu bílkovin. Když se zvýšil podíl masa v jejich stravě, všichni vykázali výrazné zlepšení zdravotního stavu. Jestliže prožiješ bolesti, deprese a vyčerpání, protože se nacházíš na bitevním poli (anebo i jindy), pak nezapomeň na jednu z našich hlavních zbraní – chválu. Nikdy nezapomenu na noc, kdy mne Pán naučil této lekci. Šla jsem právě spát a převalovala se z boku na bok, protože jsem nemohla usnout. Byla jsem velmi sklíčená a vyčerpaná mnohými bolestmi. Vše se mi zdálo tak nemožné. Mým vlastním problémem bylo, že jsem se stravovala sebelítostí.
Náhle mi Otec dovolil vidět očima mého duchovního těla. Viděla jsem, že se nacházím (tj. mé duchovní tělo) na bojišti, ale nebojovala jsem. Ležela jsem na zemi obklíčena mnoha démony, kteří se mi všichni vysmívali a házeli na mne kameny. Bylo mi to úplně jedno. Byla jsem tak znavená, že jsem doufala, že mne zabijí. Nechtěla jsem už žít. Nebylo úniku ani žádné jiné možnosti jak se z této situace dostat-jen se postavit a bojovat, ale v té chvíli jsem byla prostě příliš znavená a zdeptaná. Nevím, kolik z toho, co se dělo, věděla Elaine. Vím však, že to bylo na pokyn od Otce, když právě v této chvíli přišla ke mně do ložnice a zasunula do přehrávače jednu z našich kazet s křesťanskou hudbou. Vůbec jsem neměla náladu na hudbu, a už vůbec ne na chvalozpěvy, které zvolila. Elaine nepromluvila ani slovo. Prostě se posadila a naslouchala. Mírně, ale rozhodně mi Duch svatý ukázal, jak nesprávné ode mne bylo, že jsem se nechala unést svou sebelítostí. Opět jsem obdivovala lásku a milost Pána, kterou nám prokazuje, právě když selháváme a padáme. Nedokázala jsem nic jiného než takovou lásku opětovat. Když jsem nyní svým přirozeným tělem přizvukovala písním na pásce, postavila jsem se v duchovním světě znovu na nohy a démonům řekla, že mi je úplně jedno, co dělají, ale já budu chválit Pána za jeho neuvěřitelnou lásku. Zvedla jsem hlavu a ruce k nebi a zpívala z celého srdce Pánu, abych mu přinesla svou lásku, úctu a velebení (jak svým přirozeným, tak svým duchovním tělem). Když jsem tak zpívala, zasvítilo najednou kolem mě v duchovním světě oslnivě bílé světlo. Viděla jsem, jak všichni démoni padají jak širocí tak dlouzí na zem a jak se pak jeden po druhém plazí pryč do tmy. Satan a jeho démoni v přítomnosti chvalozpěvů Pánu nevydrží. Jsem si jista, že proto Pavel napsal v 1. Tesalonickým ten tolik diskutovaný verš: „Za všech okolností děkujte... 1. Tesalonickým 5,18“
Prosím všimněme si, že se zde nepraví »za všechno«, nýbrž »za všech okolností«. Čím horší jsou okolnosti, tím více si můžeme být jisti, že nás obklíčil Satan a jeho démoni. Když pak chválíme, ztratí příčina našich problémů, totiž Satan, svoji sílu, a my budeme požehnáni. Jestliže bojuješ v duchovní oblasti, pamatuj na to, že ti je k dispozici každá zbraň a každá bojová taktika popsaná v Bibli. Zvláště jsou zde užitečné žalmy. Nezapomeň prosit Otce, aby postavil tvé nohy na »ská-lu«, kterou je Ježíš, abys »tuto skálu měl za zády«. Pán ti ukáže každý krok, naučí tě všemu, co potřebuješ vědět. Jsi ochoten takto Pánu sloužit?
KAPITOLA 15 – Proč máme bojovat?
REBEKA VYPRÁVÍ:
Mnozí nám kladou otázku: »Proč máme bojovat? « V dnešní době tolik křesťanů žije nanejvýš pohodlným životem – a přirozeně si nepřejí, aby jejich pohodlí bylo rušeno. Říkají: »Proč bychom měli vůbec bojovat? Koneckonců Kristus nám na kříži vybojoval úplné vítězství. Proč by tedy měli křesťané uvažovat o tom, že by se měli stát vojáky a bo- jovníky? Křesťané si pouze mají nárokovat vítězství, které jim vydobyl Ježíš.« K tomuto postoji je třeba zaujmout stanovisko. Nejprve se podíváme, co k tomuto tématu řekl sám Ježíš, když byl zde na zemi. Myslím, že lepší zdroj nenajdeme. „Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Nepřišel jsem, abych pokoj uvedl, ale meč. Přišel jsem zajisté, abych rozdělil člověka proti otci jeho, a dceru proti mateři její, a nevěstu proti svegruši její. A nepřátelé člověka domácí jeho. Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, není mne hoden; a kdo miluje syna neb dceru více nežli mne, není mne hoden. A kdo nebéře kříže svého a nenásleduje mne, není mne hoden. Kdo nalezne život svůj, ztratí jej; a kdo by ztratil život svůj pro mne, nalezne jej. Matouš 10,34-39“ Všimněte si prosím, že Ježíš ve verši 34 říká: »Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dát na zemi. « To je přímo políček »evangeliu pokoje a lásky«, které je tak rozšířené. Ve verši 39 pak Ježíš říká: »Kdo nalezne život svůj, ztratí jej; a kdo by ztratil život svůj pro mne, nalezne jej. « Křesťanství je spojeno s násilím, pokud je praktikujeme tak, jak to chce Bůh. Ztratit svůj život, to nemá nic společného spokojným soužitím se světem.
„Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat, budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům. A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Nejste to vy, kdo mluvite, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce. Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného; amen, pravím vám, že nebudete hotovi se všemi izraelskými městy, než přijde Syn člověka. Není učedník nad mistra, ani služebník nad pána svého. Matouš 10,16-24“
Musíme vytrvat až do konce. Ježíš nám v žádném případě neslibuje bezproblémovou cestu, jak se mnozí domnívají. „Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko. Efezským 6,12“ Zde Pavel klade důraz na náš boj v duchovním světě. V Matouši 10,16 až 24 mluví Ježíš o viditelném světě a o fyzickém pronásledování. Pavel zde zdůrazňuje duchovní svět. Obojí je vzájemně spojené, i když v naší zemi v této době není fyzické pronásledování zatím příliš silné. Nepochybuji o tom, že takovéto pronásledování brzy přijde. Zatím spočívá náš boj především v duchovní oblasti. „Ty tedy snášej protivenství jako dobrý voják Ježíše Krista. Žádný, kdo bojuje, nezaplétá se do živností tohoto světa, aby se zalíbil svému veliteli. 2. Timoteovi 2,3-4“ „Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste statečně bojovali o víru, která jest jednou dána svatým.Judův 3“
Proč máme bojovat? Zřejmá odpověď je: protože to po nás chce Bůh. Toto místo v Písmu a mnoho, mnoho jiných nám ozřejmuje Boží vůli. A přesto se mnozí ptají: »Proč po nás Bůh chce, abychom bojovali, když On sám tento boj pro nás už výboj oval?« Vážně jsem v této věci hledala jeho odpověď. Přirozeně, když jsem toto vše promýšlela, musela jsem si sama klást otázku: Proč jsem v tomto boji tolik trpěla a ztratila, když to vůbec není nutné? Chtěla bych vám předložit odpověď, kterou mi Pán na tuto otázku dal. Hlavním důvodem je, že jsem se zcela vydala. Podívejte se, když se dnes káže evangelium, káže se, žel, takto: »Ježíš zemřel za tvé hříchy, popros jej, aby ti tvé hříchy odpustil – a všechno bude báječné. « Nikdo se nezmiňuje o tom, že Ježíš ti tvé hříchy neodpustí, jestliže se mu plně nevydáš. Po léta se evangelium kázalo tak, jakoby spása byla jednosměrnou cestou. Ježíš udělá vše - ty nemusíš vůbec nic. To není pravda. To není v souladu s tím, co říkal sám Ježíš. Řekl, že jestliže na sebe nevezmeš svůj kříž a nezapřeš sám sebe, pak i kdybys pro víru v něho přišel o život, nejsi ho hoden. Dále řekl, že spásy dosáhnou ti, kteří vytrvají až do konce. Těm, kteří nevytrvají, zaslíbení věčného života nedává. Toto Pavel opakuje vícekrát v listu Židům: „Ale Kristus, jako Syn, panuje nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme. Židům 3,6“ „Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme. Židům 3,14“
Nemůžeme být spaseni skrze skutky, avšak spasení není jen říci: »Ježíši, prosím, odpusť mi, « a pak šťastně jít dál svou cestou. Jde o úplné odevzdání se Ježíši. V tom nejvlastnějším slova smyslu se prodáváme Bohu, stejně tak jako se lidé v satanismu prodávají Satanu. Pak jsme dlužníky. Jsme prodáni a zaplaceni – a nepatříme již sami sobě. Už nemáme žádná práva. Jsme služebníky. Slovu vydání se dnes neučí ani se nepraktikuje. Mnozí lidé ani nevědí, co slovo »odevzdání« znamená. Odevzdání není žádný »skutek«. Odevzdání je smlouva, doslovný prodej sebe sama. Pavel v listu Římanům 1,14 říká, zeje dlužník. Kristus Pavla koupil tak jako nás. Spásaje obchod, je to právoplatně uzavřený obchod. Odevzdání není skutek, je to doslova prodej. Ježíš si nás koupil a za nás zaplatil, jinak bychom patřili Satanu a šli do pekla. Jediným východiskem je takovýto obchod. Jak hroznou cenu musel za nás Ježíš zaplatit! Nemyslím si, že dost lidí tomu rozumí. Zdá se, že prudkost, s jakou nás Satan napadá, souvisí přímo s tím, jak vážně se tohoto obchodu držíme – to jest, jak je naše odevzdání Pánu hluboké. Job byl naprosto vydán. Jen Bůh může znát míru, do jaké jsme Ježíši vydáni. Bůh znal Jobovo srdce. Věděl, že Job je mu zcela oddán. Proto také přijal Satanovu výzvu, neboť věděl, že Job obstojí. Bůh věděl, že Ježíš obstojí. Neboť když Ježíš tu byl v podobě člověka (Filipským 2), byl Otci zcela vydán. Proto Bůh Otec věděl, že jeho Syn Ježíš Kristus obstojí až do smrti, a také obstál, a nejen do své vlastní smrti, dokonce hrozně trpěl za nás všechny.
Satan Ježíše nenávidí více než všechny ostatní, neboť Ježíš je nyní právoplatným majitelem tohoto světa a zakrátko si svůj majetek bude nárokovat – a Satana ze svého vlastního království vyvlastní. My si vůbec nedovedeme představit, jak hluboce a silně Satan Boha nenávidí. Vizte: v okamžiku, kdy se obracíme a zcela odevzdáváme Ježíši, který nás koupil, stáváme se Ježíšovým vlastnictvím – pak nás Satan nenávidí stejnou nenávistí, jakou nenávidí Ježíše. To je také důvodem, proč se v okamžiku, kdy jsme skutečně zachráněni, střemhlav ocitáme v neuvěřitelném boji. Satan má v úmyslu nás zničit. Ježíš nám to řekl: „Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou proná- sledovat-jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho, který mě poslal. Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. Jan 15,18-22“ Zde jsou dvě hlavní věcí. Ježíš nám velmi jasně říká, že ve chvíli, kdy se s ním ztotožníme, k čemuž dochází, když se stáváme jeho majetkem (tj. služebníky), pak svět, který je pod vládou Satana, nás bude nenávidět stejně, jako nenávidí Ježíše. Za drahé, je tolik lidí, kteří říkají: »Proč bych měl trpět nebo umírat, když koneckonců vítězství za mne vybojoval a trpěl za mne na kříži Ježíš? Proto je zbytečné, abych trpěl já.« Co však řekl Ježíš? Řekl: »Řekl jsem vám: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat...« (verš 20) Každý, kdo mi říká, že nemusí trpět, protože Ježíš to vše na kříži již dokonal, ve skutečnosti říká, zeje větší než jeho pán! Pán je v tomto případě Ježíš Kristus. Takový člověk jde přímo proti slovům samotného Ježíše. Tato nauka »žádné utrpení, ale zdraví a prosperita«, které se vyučuje po celé naší zemi, je naukou démonů – nazvěme to tak, jak to je. Evangelium se ve skutečnosti nepředkládá v plnosti. Kdopak kdy slyšel nějakého evangelistu kázat: »Můžeš obdržet spasení, ale pouze za jedné podmínky: že se plně vydáš Kristu, budeš mu zcela prodán, nebudeš už mít žádná práva, už nebudeš patřit sám sobě, nebudeš už mít na nic nárok. Staneš se služebníkem. Vlastně si podepisuješ rozsudek smrti, neboť tě bude nenávidět Satan a bude se tě snažit zabít. ZÍSKÁVÁŠ věčný život a občanství v nebi. Vzdáváš se života zde na zemi, abys získal věčný život v nebi. « Kolik kazatelů, kteří takto kážou, znáš? Kolik traktátů to takhle předkládá? ŽÁDNÉ! Proč Satan a svět Ježíše tak nenávidí? Protože když jednou přišel,»...nemají nyní výmluvu pro svůj hřích«. (verš 23)
„[Ježíš říká] Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Jan 3,19“ Musíme pochopit, že když přijmeme Ježíše za svého Spasitele, svého Pána a svého Mistra, přijímáme občanství v nebi a smrt zde na zemi. Osobně jsem přesvědčena, že Za jiných podmínek nemůžeme spásu mít. V evangeliích Ježíš znovu a znovu požaduje úplné vydání. Obávám se, zeje strašně mnoho těch, kteří zjistí, že ve skutečnosti nejsou spaseni. Nikdy jim nebylo zvěstováno plné evangelium. Proto nelze oddělit duchovní boj od spasení. Pravé spasení tě postaví do přímého střetu se Satanem. Vím, že dnem, kdy jsem se v prvním ročníku lékařské fakulty zcela vydala Kristu, vstoupila jsem do přímého konfliktu se Satanem. Když se mne Pán o čtyři roky později zeptal, zda jsem ochotna vydat mu svůj život, aby si mne mohl používat v přímém boji proti Satanu tak, jak si přeje ON, šlo vlastně o totéž; nevydávala jsem se mu nějak jinak. Pán mne pouze zkoušel, nakolik jsem ochotna stát na vydání, které jsem již učinila. Dával mi porozumět, co toto vydání znamená. Tím, že jsem se ztotožnila s Kristem, učinila jsem Satana svým neúprosným nepřítelem. Znovu a znovu nám Ježíš říká, že ho musíme následovat až k smrti. Podívejme se na několik dalších písem.
„Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Lukáš 14,26-27“ Co tedy znamená nést svůj kříž? Lidé to většinou interpretují jako smíření se se »špatnými« věcmi, které jim vstoupí do cesty, jestliže o tom vůbec uvažují. Podívejme se na Matouše 16: „Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: »Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání… /Matouš 16,24-27“
Prohlašuji, že kříž je nástrojem smrti. Neznamená to jen nést zde na zemi zkoušky; kříž znamená doslova naši smrt. Co tedy pak znamená zemřít? Pro mne to znamená, že vydáním Bohu jsem svěřila vše, na čem mi záleží, do jeho rukou. Vše patří jemu. V okamžiku, kdy toto činím, vím, že Satan bude u Boha o tyto věci prosit, a jako v případě Joba se může docela dobře stát, že Bůh jeho prosbě vyhoví. Pro mne denní umírání znamená, že den co den ztrácím vše, co na tváři země miluji. Ne vždy to Bůh od každého vyžaduje, ale většina lidí k takovémuto vydání není ochotna, nejsou ochotni vzít svůj kříž. Jakmile nás Kristus koupí, stáváme se zde na zemi cizinci a mezi námi a vším, co je zde na zemi, je přehrada – Ježíš Kristus. Kříž je pravděpodobně ten nejbolestivější způsob umírání. Vydáváme se tedy životu bolesti. Denní nesení kříže je bolestné. Tak prosté to je. Takhle si většina lidí předkládat evangelium nepřeje, ale tímto způsobem je předložil Ježíš. Dovolte mi vysvětlit ještě jednu věc: Ty dílo kříže činit nemůžeš. To může jen Bůh. Jinými slovy: lidé, kteří sami sobě přivozují bolest, domnívajíce se, že to je cesta kříže, jsou zcela na omylu. My jsme služebníky, kteří prostě poslouchají příkazy svého pána, my nerozhodujeme, jaké utrpení poneseme.
Navrhuji každému, kdo se vydává Pánu, aby si vzal arch papíru a napsal každou oblast svého života, na kterou si jen vzpomene. Takové věci jako studium, kariéra, kdo budou tví přátelé, jestli nějaké vůbec budeš mít, co se stane tvé rodině, co se ti stane tělesně, kde a jak budeš žít, jakou budeš mít pověst, zda budeš mít peníze atd. Takovéto vydání není jednoduché. Jakmile je učiníš, přijdou zkoušky. Jestliže se nevydáš, nebudeš opravdu růst ve víře. A přesto je víra jen a jen dar Boží, i to, že takovéto vydání vůbec můžeš učinit. Víra a vydání se jsou zvláštním způsobem propojeny. Budeš-li při zkouškách stát na svém vydání, bude ti Bůh s tím, jak jdeš dál, přidávat více a více víry. O tom jsem přesvědčena. Tvoje víra poroste a bude posílena. Víra vlastně říká: »Učinila jsem toto vydání, vstoupila jsem do této smlouvy – a na tom budu stát. « Nesmíš dovolit Satanu, aby plnil tvou mysl pochybnostmi, co se týče tvého vydání. Jakékoli pochybnosti musíš okamžitě odvrhnout. Když procházíš zkouškami, je třeba, abys pochopil, že vše, co se děje zde ve fyzickém světě, má dopad do světa duchovního. Neboť vždy, když Satan například říká: »Žádám o rodiče této dívky«, a Otec řekne: »Dobrá, jdi a vezmi si je,« (to znamená přivodit jejich fyzickou smrt, jejich duše se ovšem Satan dotknout nemůže), ale já přesto sloužím Pánu dál, pak je tu v duchovním světě vybojováno vítězství, které zahání duchovní mocnosti temnoty, takže více duší může přijít k Ježíši Kristu. Vždy to má dopad do duchovního světa. Nemáme představu, co se stalo v duchovním světě v důsledku Satanovy porážky, když byl zkoušen Job. Jobovi bylo vzato vše najednou. Obvykle Satan tímto způsobem nepostupuje. Když člověk přijde o vše v jediném dni, je to evidentně cosi nadpřirozeného. Tímto způsobem obvykle Satan nejedná. Vezme něco tady, nějakého milovaného člověka tamhle, a když se již začínáš zotavovat ze zármutku, vezme ti dalšího. Je mistrem v tom jak způsobovat bolest.
Když stojíš bez ohledu na okolnosti pevně a vytrvale sloužíš dál Pánu, pak pochop, že to je doslova součást tvého umírání. Toto umírání je důsledkem každodenního nesení kříže a toho, že v tomto světě jsi nenáviděn jako cizinec. Od chvíle, kdy přijmeme Ježíše Krista, prožíváme doslova smrt zaživa. Neboť náš život je nyní zakotven v duchovní oblasti a skrze svou duši a duchovní tělo máme věčný život. Avšak umírá nám celá fyzická existence. Proto okamžikem svého spasení se ocitáš v boji proti Satanu. Není jiné volby. „Jako umírající, a aj, živi jsme... 2. Korintským 6,9“ Lidé řeknou: »Jsi pěkně tvrdá.« Bůh v Izaiáši říká: „Nejsou zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé, praví Hospodin. Ale jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše, a myšlení má myšlení vaše. Izaiáš 55,8-9“ Jasné je: BŮH JE BŮH. Nemůžeme jej zpochybňovat.
„Tedy mnozí z učedníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest tato řeč. Kdo ji může slyšeti?... A z toho mnozí z učedníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více. Jan 6,60.66“
Jak to s Jobem bylo po tom všem, co se mu stalo? Vidíme, že skrze všechny tyto věci Job měl příležitost zahlédnout Boha. Když Boha zahlédl, NA NIČEM JINÉM NEZÁLEŽELO. Jakmile Job zahlédl Boha, vůbec se nestaral o to, co se s ním dělo. V knize Zjevení se praví, že Otec setře z našich očí každou slzu, a já z osobní zkušenosti vím, že jakmile jednou zahlédneme Boha, na ničem už absolutně nezáleží. Je to neuvěřitelné. Bůh sám je nanejvýš podivuhodný a větší nade vše, co si dokážeme představit. Bůh je čistá moc, láska, spravedlnost, svatost, velikost, krása. Když jej zahlédneme, naše vztahy, vše, co máme a co je nám drahé, upadají do bezvýznamnosti. Na ničem z toho, co se týká nás, jakmile jednou zahlédneme Boha, nezáleží. „Tedy odpovídaje Job Hospodinu, řekl: Vím, že všecko můžeš, a že nemůže překaženo býti tvému myšlení. Kdo jest to ten, ptáš se, ježto zatemňuje radu Boží tak hloupě? Protož přiznávám se, že jsem tomu nerozuměl. Divnější jsou ty věci nad mou stižitelnost, aniž jich mohu poznati. "Vyslýchej, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi. Toliko jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí. Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele. Job 46,1-6“ Všimni si, že Job zde říká: »Toliko jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí. Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele.« (verše 5–6) Job neměl nic, z čeho by musel činit pokání. Začátek této knihy nám jasně říká, že v tom všem Job nezhřešil. „V tom ve všem nezhřešil Job, a nepřivlastnil Bohu nic nemoudrého. Job 1,22“ „V tom ve všem nezhřešil Job rty svými. Job 2,10“ Avšak v okamžiku, kdy Job zahlédl Boha, jaký je, vše ostatní bylo bezvýznamné. Na ničem jiném už prostě nezáleželo.
Modlím se, aby Bůh mně i každému, kdo čte tuto knihu, zjevil sebe samého, jak to dokáže jen on. Většího požehnání se nám dostat nemůže. Pán povolává mnohé do různých služeb, ale na každého z nás Satan jednoho dne zlovolně zaútočí. Když ten den přijde, musíme být připraveni vstát a bojovat. Jestliže tak učiníme a vytrváme až do konce, dá nám Ježíš korunu života a dostane se nám nepopsatelného požehnání vidět Boha, jaký je – ve vší jeho slávě. „I slyšel jsem hlas veliký z nebe, řkoucí: Aj, stánek Boží s lidmi, a bydliti bude s nimi; a oni budou lid jeho, a on Bůh s nimi bude, jsa Bohem jejich. A setře Bůh všelikou slzu z očí jejich, a smrti více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více; nebo první věci pominuly. Zjeveni 21,3-4“
