Dozadu
2
Sedm úrovní v nebi
Ježíš mi řekl, že nebe je osmdesátkrát větší než planeta země, což je 2 000 000 mil (3 218 688,00 km, asi tři a čtvrt milionu kilometrů!) na obvodu kolem dokola a o průměru 1 000 000 mil (1 609 344,00 km). Tak si teď aspoň trochu představte ve své pozemské mysli, jak obrovské nebe je. Za milion let budete schopni poznat jen velmi nepatrnou část.
Nebe se v Bibli také nazývá jako „nebesa nebes.“ 2 Paralipomenon 2:5: „ …Vždyť jej nemohou pojmout nebesa, ani NEBESA NEBES.“ (Deuteronomium 10:14, 1 Královská 8:27, Nehemjáš 9:6). Do nebes ve vesmíru se mohou astronomové dívat dalekohledem, ale nikoliv do nebe, kde bydlí Bůh. Nebe je domov všech vykoupených, kteří jsou obmyti krví Ježíše Krista. Je to planeta, která má sedm úrovní. Nebe tvarem připomíná zaoblenou horu. (pozn. překladatele: Je více než zajímavé, že Gary Wood připodobňuje tvar nebe k obrovskému satelitu. Satelit je sice kulatý, ale jeho tvar je jakoby vypouklý.) Díky tomu můžete z každé úrovně vidět na Boží trůn. Čím blíže jste k trůnu Božímu, který je v nebi postaven na samém vrcholu, tím větší nádheru vidíte, i když nebe je nádherné hned od samotného začátku. Větší část povrchu je podobná naší zemi. Je rovinatá, hornatá, lesnatá i květnatá. Každá úroveň je od sebe vzdálena desetitisíce mil. Kdybyste tuto výšku převedli na zem, pak byste již byli daleko někde ve vesmíru. Ujdete několik desítek tisíc mil nahoru a to je jedna úroveň, pak ujdete dalších několik desítek tisíc mil a to je další úroveň, až k sedmé úrovni, kde se nachází Boží trůn. Tyto úrovně jsou kolem dokola, jedna navazuje na druhou. První úroveň je za těmi prvními nebeskými branami, což je vnější neboli externí obvod nebe, jakoby první vrstva kolem dokola vespod nějaké hory. Každý musí projít těmito branami, a nedostane se tam nikdo, kdo není očištěn krví Ježíše Krista. Před vstupem do druhé úrovně, jinak také zvané svatyně, nebo vnitřek nebe, se nachází druhá brána. Na samotném vrcholu nebe se nachází Boží trůn, což je svatyně svatých.
Duše před branami vnitřní svatyně
Když jsme stáli před tou druhou bránou, skrze kterou se vstupuje do vnitřku nebe, uviděl jsem určitou oblast, kde byly miliony a miliony duší. Zeptal jsem se: „Kdo jsou tito?“ Archanděl mi vysvětloval, že: „Tohle jsou ti, kteří jsou spaseni tak jako skrze oheň.“ 1.Korintským 3,14-15: „ Zůstane-li něčí dílo, které na něm postavil, dostane odplatu. Shoří-li něčí dílo, utrpí škodu; ale sám bude spasen, avšak tak jako skrze oheň.“ (pozn. překladatele: Podobně jako Lot ze Sodomy, vše co tam vykonal, shořelo. Lot ale nebyl mučen tím ohněm) Mezi nimi a nebem bylo obrovské dvouvrstvé sklo, skrze které vidí do nebe jen velmi matně a nejasně, ale z vnitřku nebe na ně vidět můžete. Ale tohle místo není nějaké vězení. Ani to není druhá šance. Lidé si myslí, že dostanou druhou příležitost, ale tohle není žádná „druhá příležitost.“ Jsou tam rozděleni na několik skupin a viděl jsem, jak archandělé drží v rukou Bibli a vyučují je.
V další skupině (a byly jich skutečně miliony), byli ti, kteří přijali Pána Ježíše až v poslední chvíli svého života, lidé, kteří až na své smrtelné posteli volali ke Kristu. Víte o tom, že bývalý prezident Kennedy, těsně před tím než byl zastřelen, přijal Ježíše Krista? Vím to naprosto přesně, protože jsem ho tam viděl. Někdo mu řekl předtím, než zemřel, že k tomu, aby se stal dobrým prezidentem, potřebuje přijmout Ježíše Krista. Abraham Lincoln, i když pil, tak dříve než byl zavražděn, odevzdal svůj život Ježíši. Byla mi ukázána i spousta jiných lidí s vysvětlením, jakým způsobem Pána Ježíše přijali.
Archanděl mi také vysvětlil, proč jsou tyto duše v tomto vnějším obvodu nebe a nejsou uvnitř. Důvod je ten, že musí být naprosto očištěni od všech pozemských věcí, aby mohly vstoupit dovnitř. Také, že to potrvá 2000 let, (2 nebeské dny) než tyto duše budou uschopněny vejít dovnitř. Někteří z nich proto zmeškají tu slavnostní hostinu Beránkovu, ale připojí se k nám později. Připravují se na to, aby mohli vstoupit do vnitřní svatyně nebe a byli tak schopni předstoupit před Boží trůn.
Křesťané, kteří pilně studovali Bibli, modlili se, byli naplnění Duchem svatým a po celý svůj život sloužili Bohu, touto přípravou procházet nemusejí. Tito projdou těmi branami přímo k trůnu Božímu. Před branami vnitřní svatyně zůstávají i křesťané, kteří nežili cele pro Boha anebo se oddělovali jeden od druhého na základě různých učení. Dokonce jsem tam viděl ty farizeje, kteří odsoudili tu ženu přistiženou při cizoložstvu. Dejme si proto pozor, abychom neodsoudili hříšníka, jinak byste se mohli připravit o veliké požehnání v budoucnu. Také jsem tam viděl jednoho diakona z našeho sboru. Choval se sice navenek velmi svatě, ale co dělal ve svém soukromém životě? Pouze čistí srdcem uvidí Boha, a z tohoto místa nemohou hledět na ten Boží trůn, jen velmi mlhavě a matně. Můžete být očištěni krví Ježíše a být spaseni, ale to ještě neznamená, že jste ze sebe svlékli toho starého člověka a jste čistí srdcem a připraveni pro nebe. Posvěcení je tedy postupný proces, až dokud nedosáhnete zralosti. Mně ale bylo dáno projít skrze tu druhou bránu.
Boží sláva uvnitř nebe
Tyto brány se nedají srovnat se žádnou pozemskou bránou, jakou jste kdy viděli. Archandělé stojí po každé straně této zářivé gigantické brány s plamennými meči. Když jsme začali vcházet dovnitř, bylo cítit, jak nás velmi silně uchvacuje Boží přítomnost. Tato přítomnost Boží je i v první úrovni, ale ještě silnější je, když pokračujete dál. Ta brána je zdobena serafíny a je posázena všemi drahými kameny. Nebe je nádherné zvenku, ale ještě krásnější je uvnitř. Když se tato druhá brána otevřela, uviděl jsem tu slavnou realitu. To bylo něco tak vzácného, jen tohle vidět. A teprve když jsem vešel dovnitř! Tisíckrát Halelujah! Všichni tři jsme zůstali stát v úžasu. Zůstanete stát v úžasu pokaždé, když tam vejdete. Některé věci, které jsem viděl a slyšel, nesmím říct, ještě nenadešel čas, aby je církev živého Boha mohla přijmout. Budu mluvit tedy jen o tom, o čem mi bylo řečeno, abych mluvil. „Uslyšel nevypravitelné věci, o nichž není člověku dovoleno promluvit.“ 2 Korintským 12:4
Vše bylo osvíceno nádherným světlem Boží slávy. Uviděl jsem krásné stromy plné velkého ovoce, údolí a kopce, jejichž nádhera se dá jen stěží popsat. Viděl jsem tam stromy, které na zemi neexistují, jsou až desetkrát větší a mohutnější než stromy na zemi. Ovzduší naplňuje vůně milionů překrásných květin. Pestrobarevní ptáci různých velikostí zpívají melodie v dokonalé harmonii jeden s druhým a s melodií nebe. Všude jsem viděl různá zvířata, parky, háje a bystřiny. Lev se tam pásl spolu s beránkem. Všechna zvířata včetně ptáků nejsou plachá, žádné před vámi nezačne utíkat. Viděl jsem, jak se tam malé dítě snažilo vyšplhat na lva a když ten lev zpozoroval, že se to dítěti moc nedaří, tak se sehnul, aby to dítě mohlo na něj snáze vyšplhat. Potom ho vozil po nebi.
Od této druhé brány jsme už neletěli, ale šli jsme pěšky. Mohli jsme jít normální chůzí, ale také jsme cestovali v Duchu. Podobně jako když Filip byl uchvácen Duchem a komorník ho již více nespatřil. Nebo když Eliáš nadpřirozeně předběhl Achabův kočár. Můžete být na jedné straně nebe v jedné chvíli a v několika minutách na straně opačné. (pozn. překladatele: Gary Wood popisuje něco podobného a přirovnává to k moderním letištím, kde jsou mezi většími vzdálenostmi umístěny eskalátory, které vám umožňují rychlejší chůzi.)
Půda je v nebi jiná, než je na zemi, není tam pozemská hlína. Byla tam sytě zelená hustá tráva a vespod se leskl křišťálově zlatý prach. Odkud tedy všechny rostliny v nebi čerpají živiny? Řeknu vám jedno tajemství nebe. Bylo mi řečeno, že přímo z Ducha Božího. Svoje živiny přijímají přímo z Ducha Božího a rostou ze zlatého prachu. Proto ani ovoce v sobě nemá semínka, nejsou totiž potřeba. Nemají ani slupku, takže žádné loupání ani vyplivování pecek v nebi není. Je to čisté ovoce, a když jsem jedno snědl, bylo to něco velmi lahodného. Nedá se to s ničím na zemi srovnat. Je větší než na zemi a vypadá mnohem přitažlivěji. Viděl jsem tam jahody a každá vážila kolem půl kilogramu. Pod ní jsem uviděl, jak se jí v listech třpytí něco, co připomíná čisté zlato. Ne jen pár jahůdek, ale celé údolí plné jahod a všelijaké možné ovoce, které na zemi ani není. Byly tam doslova tuny a tuny ovoce, které viselo na stromech. Z těchto stromů můžete jíst podle libosti a kolik chcete. Květy ovocných stromů jsou také velmi překrásné. Mají všechny možné barvy jako žlutá, oranžová, fialová a vydávají nádhernou vůni. Veškeré barvy v nebi jsou mnohonásobně výraznější než ty na zemi. A víte, co tohle ovoce s vámi dělá? Dá vám radost, některé způsobí nepopsatelný pokoj, a jiné zase, když je sníte, tak se dozvíte spoustu moudrostí. Každý druh ovoce vám dá pokaždé něco jiného.
Nikde v nebi také nenajdete záchod, není totiž potřeba. Lidem i zvířatům se strávený pokrm odpařuje kůží těla jako příjemná vůně. Nejíte tam proto, že máte hlad. V nebi cítíte, když vám vytráví, ale není to hlad v pravém slova smyslu. Také jídlo se nekazí a květy nevadnou. „A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a ovoce k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého.“ Genesis 2:9 „Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš.“ Genesis 2:16 KR
Také uvnitř v sobě máte neustálý velmi blažený pocit, který se nedá slovy popsat. Někdy, když na nás na zemi sestoupí Boží pomazání, tak se cítíme velmi dobře. Ale v nebi je to mnohem silnější! Je to něco jako extrémně silná extáze radosti, lásky a hlubokého pokoje. Každá část vaší bytosti se cítí dokonale uspokojena. Také teplota a vlhkost nebe je naprosto dokonalá. Zjistil jsem, že v nebi dýcháte nebeský vzduch.
Když se podíváte na plíce někoho z Amazonie, zjistíte, že jsou krásně červené. Ale když otevřete tělo kuřáka nebo někoho, kdo žije v Chicagu nebo v New Yorku, tak jsou ty plíce hnědé. Proč? Protože jsou kontaminované nečistotami, a třetina kyslíku na světě pochází z Amazonských pralesů.
V nebi ale doktora potřebovat nebudete, není tam žádné znečištění, vše doslova září čistotou. Pořádně jsem se tam několikrát zhluboka nadechl toho čistého vzduchu a bylo to něco úžasného. Ježíš dechl na učedníky po vzkříšení a také Bůh při stvoření vdechl dech života do člověka a ten ožil. „A když to pověděl, DECHL a řekl jim: Přijměte Ducha Svatého.“ Jan 20:22 NBK „I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a VDECHL mu v chřípí DECH ŽIVOTA. Tak se stal člověk živým tvorem.“ Genesis 2:7 Dýcháte tam Boží nebeský vzduch, který je ve skutečnosti sám život. Měl jsem na sobě také nádherné roucho. Nikdo v nebi není nahý, ale je krásně oblečen. Budete oblečeni spravedlností Boží, což je nádherné bělostně zářící roucho zdobené barevnými drahými kameny. Je protkané Duchem Božím. Je to roucho spravedlnosti, o kterém hovoří Bible v knize Zjevení. „A bylo jí dáno, aby si oblékla zářivě čistý kment, a ten kment jsou spravedlivé činy svatých.“ Zjevení Janovo 19:8 (pozn. překladatele: V ang. Bibli „roucho spravedlnosti.“) Zeptal jsem se, co je tímto rouchem spravedlnosti myšleno. Bylo mi řečeno, že roucho spravedlnosti znamená, že v nebi již nebude možné zhřešit. Máte tam „správný vztah“ k Bohu, k lidem, ke zvířatům, naprosto ke všemu. Řeknu vám, že tohle mě opravdu dostalo. Když mi bylo řečeno, že v nebi již nebude možné nikdy zhřešit, tak jsem se začal velmi radovat. Nebude tam závist ani pýcha, ale jen věčná spravedlnost. Jeho moc nás bude udržovat, a proto tam už nikdy nikdo od Boha neodpadne. A tohle roucho, které jsem měl na sobě, ještě není to svatební roucho, které nám bude dáno při vzkříšení našeho těla. Každé roucho ale má v sobě vetkanou tuhle spravedlnost, což je ve skutečnosti Duch Boží.
Někteří lidé v nebi byli na pohledění tak požehnaní Bohem, že jsem jim nemohl ani vidět do obličeje. Tolik z nich vyzařovala Boží sláva, že jsem zahlédl jen obrysy postavy uvnitř toho světla. Později jsem se dozvěděl, že se většinou jedná o lidi, kteří na zemi položili svůj život pro evangelium Ježíše Krista.
Na zemi je váš zrak velmi omezen, ale v nebi vidíte zvláštním pohledem do velikých dálek. V dáli jsem zahlédl mohutnou horu, na jejímž vrcholu je trůn Boží, z něhož pramení obrovská řeka života a pod tímto trůnem zpívaly a tančily desetitisíce andělů. Na úpatí této hory leželo obrovské gigantické město, jehož směrem jsme se vydali. Podobně jako když jedete k nějakému velkoměstu a zdálky vidíte vyčnívat mrakodrapy.
Anděl Páně mne provázel a vysvětloval mi spoustu věcí, které jsem kolem sebe viděl. Dokonce i můj anděl strážný mu pozorně naslouchal. Byl plný úžasu, a když jsme vkročili dovnitř, tak řekl: „Tohle místo se ale změnilo od té doby, co jsem tu byl naposled.“ Postavila se totiž mezitím spousta nových budov a různých paláců. Po cestě jsme potkali jednoho z archandělů, který se mi představil jako „Gabriel.“ Představte si tu výsadu mluvit s archandělem Gabrielem! Navzájem jsme se políbili svatým políbením a potom jsme spolu normálně mluvili. Řekl mi: „Percy, ty jsi věrný, věděli jsme, že sem přijdeš.“ A nejen Gabriel, ale i ostatní andělé se zastavovali, líbali nás, objímali a mluvili s námi. Bylo to, jako bychom se znali snad několik tisíc let. Ani za milion let ale nebudeš schopen si s každým v nebi popovídat. Vůbec jsem nečekal, že nebe bude až tak nádherné.
Stopy ve zlatě
Potom jsme přišli na to místo v ráji, kde byl vytržen apoštol Pavel. Na tomto místě se nacházela spousta zlata a nádherná zahrada. V jednom místě jsem uviděl v zemi zlaté stopy. Když apoštol Pavel poprvé vstoupil do nebe, tak Bůh odlil jeho stopy do zlata. V Řecku jsem chodil po stopách apoštola Pavla. Viděl jsem i ten oltář s nápisem „neznámému Bohu“. Teď jsem se s ním ale setkal tváří v tvář. Na tomto místě jsem potkal spoustu biblických postav, jako prvního jsem ale potkal apoštola Pavla. Bylo to jako bychom se znali snad tisíce let. A přitom jsem tam byl jen chvíli. Mohl jsem vidět, jak z něho vychází moc Boží. Jeho oči byly jak plamen ohně. Nejdřív jsme pohleděli jeden druhému do očí a políbili jsme se svatým políbením. Řekl mi: „Vím, že to máš v sobě, tvoje oči jsou plné moci Boží.“ Řekl mi, abych vyřídil svatým mužům a ženám na zemi, aby pamatovali na tu nádhernou část Písma ohledně svatého políbení. „Pozdravte se navzájem svatým polibkem. Pozdravují vás všichni svatí.“ 2 Korintským 13:12 Vyprávěl jsem mu také o tom, jak jsem na zemi chodil po jeho stopách. Odpovídal mi: „Ano, přesně na tom místě jsem byl.“ Spolu jsme pak mluvili o spoustě věcí, týkajících se jeho služby. Až půjdete do nebe, vydejte se po stopách apoštola Pavla.
Viděl jsem tam i Mojžíše a spoustu jiných. Dále jsem tam potkal Abrahama. Hned jsem ho poznal. Přišel jsem k němu a řekl jsem: „Ty jsi Abraham!“ Odpověděl: „Ano, jsem Abraham.“ Na zemi to byl velmi bohatý člověk, vlastnil spoustu dobytka a různého zboží. Stál tam spolu se Sárou a kolem nich byla veliká skupina lidí, kteří na zemi byli žebráci. Abraham se tam s nimi veselil! Otec Židů a Arabů se v nebi veselil s lidmi, kteří na zemi byli žebráci. Zeptal jsem se ho: „Abrahame, řekni mi, jak jsi tu dlouho?“, odpověděl: „Asi tak jeden den a něco, téměř dva dny,“ ( od doby, kdy Pán Ježíš po své smrti vyvedl duše mrtvých z podsvětí do nebe), to řekl trochu pomalu a pak zrychlil: „Víš, jeden den je jako tisíc let u mého Pána.“ Dovedete si představit, že tisíc let je v nebi jako jeden den? Tisíc let radosti, tisíc let lásky, tisíc let instrukcí, tisíc let Ježíše, tisíc let andělů, tisíc let vyučování, a to vše vám připadá jako jeden den!? Tohle je věčná radost! „Tato jedna věc ať vám však není skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a tisíc let jako jeden den.“ 2 Petrův 3:8 Není tam pozemský čas. Nebeský den je jako tisíc let tady na zemi. Jeden slavný muž, když umíral, řekl: „Vezměte si moje hodinky, protože tam kam jdu já, tam již čas není.“ Musel být tedy věřící.
