Dozadu
Kapitola 10 Srdce pekla
Během dne jsem měla stále peklo před očima. Pokoušela jsem se říct ostatním to, co jsem viděla, ale nechtěli mi věřit. Cítila jsem se tak sama, a pouze z milosti Boží jsem byla schopna pokračovat dál. Sláva patří Pánu Ježíši Kristu! Další noc jsme spolu s Ježíšem šli znovu do pekla. Šli jsme po okraji břicha pekla. Některé části jsem už znala. Všude byl ten stejný zápach zla a zkaženého masa, ta stejná vyschlost a horký vzduch. Byla jsem už velmi unavená. Ježíš znal moje myšlenky a řekl: „Já tě nikdy nezanechám, ani tě neopustím. Vím, že jsi unavená, ale Já tě posílím.“ Ježíšův dotyk mě opravdu posílil a mohli jsme pokračovat dál. Před námi jsem uviděla velkou černou věc, téměř tak velikou jako baseballové hřiště a zdálo se, že se to pohybuje nahoru a dolů. Vzpomněla jsem si, že mi bylo řečeno, že tohle je srdce pekla. Z tohoto velkého černého srdce vycházelo něco jako paže nebo rohy směrem vzhůru na zem. Přemýšlela jsem, jestli to nejsou ty rohy, o kterých mluví Bible. V okruhu deseti metrů kolem srdce byla půda hnědá a suchá, až prašná. Srdce bylo z nejčernější černoty, ale byla v ní přimíšena ještě jiná barvy, podobná hadím šupinám. Při každém zabušení z něho vycházel strašný zápach. Pohybovalo se jako opravdové srdce a tlouklo nahoru a dolů. Obklopovalo ho jakési zlé silové pole.
V údivu jsem hleděla na toto zlé srdce a přemýšlela jsem, co asi bude jeho záměrem. Ježíš řekl: „Tyto větve, které vypadají jako tepny srdce, jsou potrubím, které prochází zemí, aby na ni vyplivlo svoje zlo. To jsou ty rohy, které viděl Daniel a reprezentují zlá království na zemi. Některé z těchto království už bylo, jiné bude a některé je právě teď. Povstanou zlá království a Antikrist bude vládnout nad mnohými lidmi, místy i věcmi. Pokud možno, svede i vyvolené. Mnozí se odvrátí od Krista a budou uctívat tu šelmu a její obraz (Zjevení Jana 13. kapitola). Z těchto hlavních větví nebo rohů vyrostou ještě menší. Z nich vyjdou démoni, zlí duchové a veškerý druh zlých mocností. Budou posláni na zem a vyučeni Satanem, aby dělali mnoho zlých skutků. Ta království a zlé mocnosti budou poslouchat tu šelmu a mnozí ji budou následovat k vlastní záhubě. Je to právě zde, v srdci pekla, kde tyto věci mají svůj počátek.“
To jsou slova, která ke mně Ježíš promluvil. Řekl mi, abych je sepsala a dala je světu. Tato slova jsou věrná. Zjevení mi byla dána Pánem Ježíšem Kristem k tomu, aby všichni lidé mohli poznat a pochopit práci Satana a jeho zlé plány do budoucna.
Ježíš mi řekl: „Následuj mě!“. Vyšli jsme po řadě schodů do srdce, kde se před námi otevřely dveře. V srdci byla naprostá tma. Zaslechla jsem zvuk nářku a cítila zápach tak strašný, že jsem jen sotva mohla dýchat. Vše, co jsem v této temnotě mohla vidět, byl Ježíš. Šla jsem těsně vedle něho. A pak byl náhle Ježíš pryč! Stalo se něco nepochopitelného. Ocitla jsem se sama v srdci pekla. Popadla mě hrůza, strach a smrt. Volala jsem k Ježíši: „Kde jsi? Kde jsi? Ach, prosím, vrať se, Pane!“ Volala jsem a volala, ale nikdo neodpovídal.
„Ach, můj Bože,“ naříkala jsem, „musím se odsud dostat ven.“ Rozběhla jsem se do temnoty. Když jsem se dotkla zdí, zdálo se, že dýchají, pohybují se proti mým rukám. A pak už jsem nebyla sama. Zaslechla jsem smích dvou démonů, obklopených kalným žlutým světlem, kteří mě uchopili za obě ruce. Rychle mé ruce spoutali řetězy a začali mě táhnout hlouběji do srdce. Křičela jsem k Ježíši, ale nepřišla žádná odpověď. Plakala jsem a bojovala ze všech sil, ale oni mě táhli dál, jako bych jim ani žádný odpor nekladla. Když jsme vstoupili hlouběji do srdce, pocítila jsem strašnou bolest, když se nějaká síla jakoby třela o moje tělo. Zdálo se mi, že mé tělo je ze mne odtrháváno. Křičela jsem v hrůze. Moji podmanitelé mě dotáhli k cele a hodili mě dovnitř. Když za mnou zavřeli dveře, začala jsem křičet ještě hlasitěji. Jedovatě se zasmáli a řekli: „Pláč ti nijak nepomůže. Až nadejde tvůj čas, budeš přinesena před našeho mistra. On tě bude trápit pro své potěšení.“ Mé tělo nasáklo tím příšerným zápachem srdce pekla. „Proč jsem tady? Co se stalo špatně? Zbláznila jsem se? Pusťte mě ven! Pusťte mě ven!“ volala jsem, ale marně. Po nějaké době jsem si všimla zdí, které byly okolo mě v cele. Byly kulaté a měkké, jako něco živého. Bylo to živé a začalo se to pohybovat. „Ach, Pane,“ zakřičela jsem, „co se děje? Ježíši, kde jsi?“ Ale mojí odpovědí byla pouze ozvěna. Ten nejhroznější strach naplnil moji duši. Poprvé od té doby, co mě Ježíš zanechal, jsem si začala uvědomovat, že jsem ztracená bez jakékoliv naděje. Vzlykala jsem a volala k Ježíši znovu a znovu. Potom jsem v té temnotě zaslechla hlas, který mi řekl: „Nepomůže ti volat k Ježíši. On tady není.“
Kalné světlo začalo naplňovat to místo. Poprvé jsem uviděla i ostatní cely, zasazené do zdi srdce. Před námi bylo něco jako pavučina a v každé cele bylo něco jako blátivá, mazlavá hmota, která celami proplouvala. Ze sousední cely ke mně promluvil ženský hlas: „Jsi ztracená v tomto místě trápení. Odtud už není cesty ven.“ Sotva jsem ji mohla zahlédnout v tom mlhavém světle. Byla vzhůru jako já, ale obyvatelé ostatních cel vypadali, jako by spali nebo byli v transu. „Není žádná naděje,“ plakala, „žádná naděje!“ Dopadl na mne pocit velmi intenzivní osamělosti a naprostého zoufalství. Slova ženy mi nepomohla. Řekla: „Tohle je srdce pekla. Tady jsme mučeni, ale naše muka nejsou tak hrozná jako muka v jiných částech pekla.“ Později jsem zjistila, že lhala, když řekla, že v této části pekla nejsou muka tak hrozná jako jinde. „Občas,“ pokračovala, „jsme přineseni před Satana a on nás mučí pro své potěšení. Krmí se naší bolestí a je silnější z našeho křiku zoufalství a zármutku. Naše hříchy jsou vždy před námi. Víme, že jsme bezbožní. Víme také, že jsme kdysi znali Pána Ježíše, ale odmítli jsme Ho a odvrátili jsme se od Boha. Dělali jsme si, co se nám zlíbilo. Před tím, než jsem sem přišla, jsem byla prostitutka. Prodávala jsem se mužům i ženám a to, co jsme dělali, jsme nazývali „láska“. Zničila jsem mnoho domovů. V těchto celách je mnoho lesbiček, homosexuálů a cizoložníků.“
Zakřičela jsem do temnoty: „Já sem nepatřím! Já jsem spasená, patřím Bohu! Proč jsem tady?“ Ale žádná odpověď nepřišla. Potom se ti démoni vrátili a otevřeli dveře mojí cely. Jeden mě táhl a druhý tlačil po hrubé cestě. Dotek těch démonů byl pro moje tělo jako pálivost ohně. Zraňovali mě. „Ach, Ježíši, kde jsi? Prosím, pomoz mi, Ježíši!“ křičela jsem. Přede mnou vytryskl řvoucí oheň. Ale než se mě mohl dotknout, zastavil se. Teď se zdálo, jakoby moje tělo bylo trháno. Projela mnou ta nejmučivější bolest, jakou jsem si jen mohla představit. Bylo to neuvěřitelné, jak jsem trpěla. Něco neviditelného trhalo moje tělo, mezitím co zlí duchové v podobě netopýrů mě kousali po celém těle.
„Drahý Ježíši,“ naříkala jsem, „kde jsi? Ach, prosím, vyveď mne odsud ven!“ Tahali mě, tlačili, až dokud jsme nedošli na otevřené prostranství v srdci pekla. Potom jsem byla hozena před jakýsi špinavý druh oltáře. Na tomto oltáři byla veliká otevřená kniha. Uslyšela jsem zlý smích a poznala jsem, že ležím ve špíně před Satanem. Řekl: „Tak nakonec jsem tě dostal!“ Hrůzou jsem sebou trhla, ale pak jsem si uvědomila, že se nedívá na mne, ale na někoho přede mnou. Satan řekl: „Chacha, tak nakonec jsem schopen zničit tě. Podívejme se, jaký bude tvůj trest.“ Otevřel tu knihu a přejížděl prstem po stránkách. Bylo zavoláno jméno této duše a její trest byl vyměřen.
„Drahý Pane,“ plakala jsem, „je tohle všechno skutečné?“ Byla jsem další na řadě a démoni mě vytlačili na jakýsi stupínek a donutili mě sklonit se před Satanem. Znovu se ozval jeho zlý smích. „Ale na tebe jsem už dlouho čekal, a nakonec jsem tě dostal,“ zvolal se zlomyslným potěšením. „Snažila jsi se ode mne uprchnout, ale teď už tě mám!“ Přišel na mě takový strach, jaký jsem nikdy předtím nepoznala. Moje tělo bylo znovu trháno a kolem mě byl omotán velký řetěz. Pohleděla jsem na sebe, když mi navlékali řetěz. Vypadala jsem úplně stejně jako ostatní. Byla jsem jen kostra plná mrtvých lidských kostí. Uvnitř mě lezli červi a od nohou mi začal hořet oheň, až mě celou pohltil.
Znovu jsem volala: „ Pane Ježíši, co se stalo? Kde jsi, Ježíši?“ Satan se smál a smál. „Tady Ježíš není,“ řekl, „tady jsem tvým králem teď já. Budeš tady se mnou navěky. Teď jsi moje!“ Přemohly mě děsivé emoce. Necítila jsem Boha, ani lásku, ani pokoj, ani vřelost. Ale těmi nejjemnějšími smysly jsem cítila strach, nenávist, mučivou bolest a nesmírný zármutek. Volala jsem k Pánu Ježíši, aby mě zachránil, ale nepřišla žádná odpověď. Satan řekl: „Teď jsem tvým pánem já!“ a pozvedl ruce, aby přivolal démona. Na pódium, kde jsem stála, přišel škaredý zlý duch a popadl mě. Měl veliké tělo, tvář podobnou netopýru, klepeta místo rukou a vydával příšerný zápach. „Co s ní mám udělat, pane Satane?“ zeptal se tento zlý duch. Mezitím mě uchopil ještě jiný démon s chlupy po celém těle a tváří divokého kance. „Vezměte ji do té nejhlubší části srdce, na místo, kde hrůzy pekla budou navždy před jejíma očima. Tam se naučí říkat mi pane!“ Byla jsem odtažena na velmi temné místo a hozena do něčeho studeného. Ach, jak někdo může cítit chlad a pálení ve stejný čas? To nevím. Ale oheň pálil moje tělo a červi lezli po mně a skrze mne. Ovzduší plnil nářek mrtvých.
„Ach, Pane Ježíši,“ volala jsem v zoufalství, „proč jsem na tomto místě? Drahý Bože, dovol mi zemřít.“ Náhle se místo, kde jsem byla, naplnilo světlem. Ježíš se objevil, vzal mě do náruče a okamžitě jsem byla zpět ve svém domově. „Drahý Pane Ježíši, kde jsi byl?“ plakala jsem a slzy mi stékaly po tvářích. Ježíš ke mně promluvil něžným hlasem: „Moje dítě, peklo je skutečné, ale dokud bys to nezažila na vlastní kůži, nikdy by sis tím nebyla jista. Teď znáš pravdu a víš, co to je být opravdu ztracen v pekle. Teď o tom můžeš říkat druhým. Musel jsem tě tím nechat projít, abys o tom neměla žádné pochybnosti.“
Byla jsem tak smutná a tak vyčerpaná, že jsem v náručí Ježíše zkolabovala. A i když mě cele obnovil, chtěla jsem odejít někam daleko, daleko od Ježíše, od své rodiny, od každého. Během následujících dní jsem byla velmi nemocná. Moje duše byla velmi smutná a před mýma očima se znovu odehrávaly hrůzy pekla. Uběhlo mnoho dní, než jsem se plně uzdravila.
