Choď na obsah Choď na menu
 


 Dozadu

 

Kapitola 11 Vnější temnota

Noc co noc jsme se s Ježíšem vraceli do pekla, abych mohla tyto hrozné pravdy zaznamenat. Pokaždé, když jsme procházeli srdcem, šla jsem velmi blízko Ježíše. Měla jsem hrozný strach, když jsem si vzpomněla na to, co se mi tam přihodilo. Ale věděla jsem, že v tom musíme pokračovat, aby duše byly zachráněny. Byla to pouze Boží milost, že jsem se mohla vrátit.
Zastavili jsme se před skupinkou démonů, kteří zpívali, opěvovali a chválili Satana. Vypadalo to, že se tím ohromně těší. Ježíš řekl: „Dovolím ti slyšet, co říkají.“ Řekli: „Půjdeme dnes do toho domu a budeme trápit všechny, kteří v něm bydlí. Když to vykonáme správně, získáme více moci od Pána Satana. Způsobíme tam spoustu bolesti a nemocí a všem mnoho zármutku.“ Začali tancovat a zpívat písně chvály Satanovi, ve kterých oslavovali zlo. Jeden démon řekl: „Musíme si dávat dobrý pozor na ty, kteří věří v Ježíše, protože nás mohou vyhnat.“ „Ano,“ řekl druhý, „při jménu Ježíš musíme prchat.“ Poslední démon řekl: „Ale my nejdeme k těm, kteří znají Ježíše a moc jeho jména.“
„Moji andělé,“ řekl Ježíš, „ochraňují Můj lid od těchto zlých duchů, a jejich práce tak nepřináší výsledky. Také ochraňuji mnohé nespasené, i když o tom nevědí. Mám spoustu andělů zaměstnaných tím, aby zastavili zlé plány Satana. Na zemi je mnoho démonů, kteří jsou v povětří (ve vzduchu). Dovolil jsem ti, abys některé z těchto démonů viděla, ale ostatním to není dovoleno. Proto pravda evangelia musí být kázána každému. Pravda lidi osvobodí a ochrání je od zlého. V Mém jménu je vysvobození a svoboda. Mám veškerou moc na nebi i na zemi. Neboj se Satana, ale boj se Boha!“ 
Když jsme procházeli peklem, přišli jsme k velmi velkému a velmi tmavému muži. Byl zahalen temnotou a podobal se andělovi. Ve své levé ruce něco držel. Ježíš řekl: „Toto místo je nazváno vnější temnota.“ Slyšela jsem pláč a skřípění zubů. Nikde předtím nebyla cítit taková naprostá beznaděj, jako na tomto místě. Anděl, který stál před námi, neměl žádná křídla a měřil asi 9 metrů. V levé ruce měl veliký disk a pomalu s ním ve výšce otáčel, jako by se připravoval, že ho vyhodí do vzduchu. Uprostřed toho disku byl oheň a po okrajích temnota. Anděl se zaklonil dozadu, aby měl větší účinek při hodu. Přemýšlela jsem nad tím, kdo tento obří anděl je a co chce udělat. Ježíš znal moje myšlenky a znovu řekl: „ To je vnější temnota. Pamatuj, že Moje Slovo říká, že děti království budou vhozeny do vnější (nejzazší) temnoty a tam bude pláč a skřípění zubů.“
„Pane,“ řekla jsem, „myslíš tím, že jsou zde i Tvoji služebníci?“ „Ano,“ řekl Ježíš, „služebníci, kteří se ode Mne odvrátili, poté co jsem je povolal. Služebníci, kteří milovali svět více než Mě a vrátili se zpět do bahna hříchu. Služebníci, kteří nestáli v pravdě a svatosti. Bylo by lepší, kdyby Mi nikdy ani nezačali sloužit, než aby se potom odvrátili. Věř Mi, pokud zhřešíš, máš u Otce advokáta. Pokud činíš pokání ze svých hříchů, Já jsem věrný a očistím tě od veškeré tvé nepravosti. Ale jestli nebudeš činit pokání, pak přijdu v čase, ve kterém se nenaděješ a budeš odříznut spolu s nevěřícími a budeš hozen do té nejzazší temnoty.“
Sledovala jsem, jak anděl hodil ten disk daleko do temnoty. Okamžitě jsme byli s Ježíšem ve vzduchu a následovali jsme ten disk, když letěl prostorem. Přiblížili jsme se k vnějšímu okraji disku a nahlédli dovnitř. V centru byl oheň a lidé tam plavali nahoru a dolů ve vlnách ohně. Okolo disku byla ta nejtemnější temnota. Pouze světlo plamenů ozařovalo noční vzduch. V tom světle jsem viděla lidi, kteří se snažili dostat k okraji disku, některým se to téměř podařilo, ale sací síla tohoto rotačního disku je stáhla zpět do plamenů. Pozorovala jsem, jak se jejich podoba změnila v kostry s mlhavě šedou duší. Poznala jsem, že tohle je další část pekla.
A potom jsem uviděla jakoby ve vidění anděly, kteří otvírali pečetě. Pod těmito pečetěmi byly uzamčené národy a království. Když byly pečetě zlomeny, uviděla jsem muže, ženy, chlapce i děvčata pochodovat přímo do plamenů ohně. Sledovala jsem to v hrozném údivu a přemýšlela jsem, jestli některého z těch pochodujících padlých služebníků Páně znám. Nemohla jsem odvrátit svůj zrak od té smutné podívané, ve které duše pochodovaly do ohně a nikdo se je ani nesnažil zastavit. Křičela jsem: „Pane, prosím tě, zastav je, než se dostanou k tomu ohni!“ Ale Ježíš řekl: „Ten, kdo má uši, by měl slyšet. Ten, kdo má oči, měl by vidět. Moje dítě, volej proti hříchu a zlu! Řekni Mým služebníkům, aby byli věrní a vzývali jméno Páně. Provádím tě tímto hrozným místem, abys je mohla varovat. Někteří ti neuvěří. Někteří řeknou, že Bůh je příliš dobrý na to, aby muže a ženy poslal do pekla. Ale řekni jim, že Moje Slovo je pravda. Řekni jim, že ti bojácní a nevěřící budou mít svůj díl v jezeře ohně.“

 Dopredu